Hedvábná stezka

Stádo ovcí se toulá po lukách, zdobených tyrkysovými květy; na borové větvi kráká vrána, rozmlouvajíc lehce se strakou. Modlitební vlaječky na mohyle se třepetají, na vršku rudé skály, kde hnízdí supi.

Z černého stanu, zpoza starých temných jačích usní, jemně stoupá kouř a lastury a bubny zvaných lamů znějí z dáli - pln nepotlačitelného štěstí a smutku hledím na horstva Tibetu, sněžné země.

Putuji, naslouchám pískání větru, přecházím tisíce horských hřebenů, ale stále nevidím konec země; Podrážděn žvaněním potoků, překračuji tisíce řek, ale ještě jsem nedospěl na konec nebe; nedosažitelný je náš cíl, černý nomádský stan v dáli - příliš to zmáhá koně a muly: lépe je rozbít stan tam, kde je dostatek pastvy, vody i dřeva pro oheň.

Tibetský poutník

Rudá vlajka nad Potálou

Píseň zlatého slona

Orel se vznáší přímo do nebe a přece nikdy neproměří hloubi prostoru. Čtyři roční období si postupují místo, ale zdá se, že to nemá začátku ani konce. Když příznivý vítr srazí jeden suchý strom na úbočí kopce, co se dá dělat?

Hvízdavý zimní vítr s lehkostí žene bílé květy sněhových vloček.Když stále vidím svou mátku ženoucí stádo jaků což bych mohl zapomenout na vysočinu Gedžé?

Pilíři nebe, vysoký horský vrcholku, obklopují tě horstva, kde rostou stromy a tráva, a přesto zůstáváš samotný a tichý, s oblakem klidu halícím tvá ramena. Když pomyslím na svou vlast bílá vlajka se třepetá ve smutné písni. Nádherná podoba hory Džomo Lhari vstoupí náhle do mysli a jenom tekutý tyrkys jezera mě může utěšit. Východní a západní svah kopce jsou vidět zároveň a bílý praporec na vrcholku připomíná to, co je vzdálené, přestože přímo po ruce.

Věnuji ti mladého, zlatého slona. Opatruj sloní mládě které dosud zůstávalo v džungli, osamělé dítě pijící teplé čerstvé mléko. Když tě podaruje, tak křišťálovým zrcadlem vytvořeným ze zlatých slabik vepsaných na mém srdci.Toto čti při světle pochodně, jež rozptyluje tmu.

z Tiché písně osamění

Se sklonkem léta přichází ostrost; hojivý letní vánek se podvolí hořkému zimnímu času. Jestli toto byl signál pro tebe, ptáčku, pak neznáš roční období sama, ale vnímáš je jako otáčení kola.

Mladá laň, která pochází meziletní zelení a stinnými stezkami, nezapomněla na svou matku, lapenou v past a zabitou, a přesto užívá svobody prázdného údolí a nachází tu útěchu a klid mysli.

Osamělé dítě jež putujeskrz děsivé pustiny a vypleněná pole, a naslouchá jejich pustému nápěvu, zdraví v sobě hrůzu jako neznámého a nejlepšího přítele, a v temnotáchpěje ty nejněžnější písně.Osamělý pták žil celý čas na odlehlém místě, a přesto neznal klid, či místo, odkud pramení. Ale když ti není neznámá tvář osamění, pak najdeš poustevnu v Himálajích. Dítě džungle zpívá svou píseň, smutné a opuštěné, ale pro nic nepláče a má radost když slyší flétnu, na kterou duje mírný vánek. A právě tak já, tančím na nebi, vznášejíc se na divoké kachně.

Potulný pes

Naprosto opojen Tebou

Hledíce na svět

Hledíce na svět jen sám vidím chryzantému, tesklivou samotu, a smrt se blíží. Opuštěn guruem a přítelem, stojím jako osamělý cypřiš rostoucí mezi skalisky, odolný a houževnatý. Samota je můj zvyk- vyrostl jsem v osamění. Jako nosorožci je mi osamění společníkem - mluvím sám k sobě. Někdy ale, osiřelý měsíc, se smutek a štěstí najdou.Nedůvěřuj. Když věříš, ocitáš se v cizích rukou. Je to jako když samotný jak útočí na supy. Hejno se vyleká a když zkouší uletět, je napadeno. Zůstaň sám a nikdo tě neporazí.

Takže nevěř, neboť víra znamená ztratit sebe. Nikdy, nikdy nevěř.Buď ale laskavý. Tím že jsi přátelský k druhým posiluješ nevíru. Jde o to být nezávislý, nezaplétat se, nelepit se, jak se říká, na druhé. Tak budeš stále víc účastný a vlídný. Ať přijde cokoliv, stůj na vlastních nohách a opakuj si toto zaklínadlo: nedůvěřuj.

Západ rudě září

Západ rudě září zvuk kapek deště - takové zvláštní ovzduší a teď i duha. Svoboda, svoboda od omezení, svoboda od čtverce (přesné vzorce všechny pečlivě vypočítány), svoboda od matematické psychologie a logiky. Praporec ryzího a volného vlaje ve větru střední cesty. Je to tak nějak výživné, zdravé jak rázný tygr či lev.
Grrrr, GRRRR- krásné ostré tesákyvyjevující nepřemožitelnost. Já, Čogjam, to vše vidím z vrcholku borovice prohýbající se ve větru vcelku nonšalantně.

***překlad z "Rain of Blessing" jk

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..