Existuje vnější nebo běžná autentická přítomnost, kterou může prožít každý. Když je člověk skromný, slušný a snaživý, začne na lidi působit určitým pocitem dobrého a zdravého bytí.

Zato vnitřní autentická přítomnost pochází nejen z toho, že jsme v běžném slova smyslu slušnými, dobrými lidmi, ale je spojena s uvědoměním si prvotního prostoru neboli nejáství.

Příčina neboli zde druh ctnosti, která vytváří vnitřní  autentickou přítomnost, spočívá v tom že necháváme věcem volný průběh a prožíváme prázdno. 

Znamená to neulpět. Vnitřní autentická přítomnost pochází z výměny sebe za ostatní, z toho, že jsme schopni vážit si ostatních, velkoryse a bez utkvělých představ, právě tak jako sebe sama. Takže vnitřní hodnota, která způsobuje vnitřní autentickou přítomnost, je zkušenost nefalšované mysli, mysli bez utkvělých představ. 

Když se setkáme s osobou, která je vnitřně autenticky přítomná, zjistíme, že je v ní ohromná pravdivost, která však může být poněkud děsivá, protože je příliš přímá, čestná a opravdová. Prožíváme pocit jistoty, který z osoby s autentickou přítomností vyzařuje. Ačkoliv to může být popelář nebo řidič taxíku, neustále vyzařuje vznešenost, která nás přitahuje jako magnet a ovládá naši pozornost. Není to jen osobní kouzlo. Člověk s vnitřní autentickou přítomností na sobě pracoval a prošel do důsledku a správně svou cestou. Autentickou přítomnost mu otevřelo to, že nechal věci běžet, vzdal se osobního pohodlí a zaujaté mysli.

Na jedné straně je autentická přítomnost výsledkem postupného, vývojového procesu upouštění od utkvělých představ ega. Na druhé straně je to také výsledek okamžitého, magického procesu upouštění od utkvělé mysli. Obě tyto její stránky jsou navzájem provázány. 

Ze začátku jsme možná schopni prožít jenom záblesk autentické přítomnosti. Abychom tento záblesk udrželi a jeho přítomnost se mohla plně projevit, je zapotřebí kázeň. Proto existuje vývojový proces prohlubování a podporování autentické přítomnosti. Tento proces by se mohl nazvat cestou čtyř sebeuvědomění. Tato cesta je spojena s možností pojmout do svého světa více a více prostoru, a na jejím konci je sebe-uskutečnění ve vesmírném monarchovi. Když se náš svět stává mohutnějším a mohutnějším, je zřejmé, že každé pojetí sebe-centrované a egoistické existence se mu stále více vzdaluje. Proto je cesta čtyř sebe-uvědomění spojena s pěstěním nejáství. Čtyři sebe-uvědomění jsou mírnost, živost, neomezenost a neuchopitelnost. Všechny lidské bytosti mají nějakým způsobem se čtyřmi sebe-uvědoměními zkušenost. Mírnost je v podstatě prožitek pokorného a klidného stavu bytí, zatímco živost je spojena s povznesenou a mladistvou energií. Neomezenost znamená mít odvahu a vstupovat do situací bez naděje a strachu, a neuchopitelnost je zkušeností plnosti a spontánního, nevytvářeného dosažení. 

Ačkoliv všichni máme nějakou zkušenost s těmito projevy energie, dokud vědomě nepoužíváme skutečnou kázeň, nemáme základní pocit postupování vpřed, a čtyři sebe-uvědomění jsou místo toho, aby se staly cestou k nejáství, spíše neprojevenou součástí našeho návykového vzorce. 

1. sebe-uvědomění  mírnosti

Mírnost je prvním sebe-uvědoměním. Mírnost neznamená být ochablý. Znamená jen spočinout ve stavu jednoduchosti, zůstávat nekomplikovaný a současně přístupný. Ať jsou ostatní nepřátelští nebo přátelští, ten kdo praktikuje mírnost, rozvíjí pocit laskavosti k sobě a účast s ostatními. Dá se říci, že naše mysl tak není zaplněna obyčejnými zájmy a nikdy se nenecháme svést triviálními situacemi. Je tomu tak proto, že naše uvědomění nám umožňuje upustit od aktivit, které zamlžují naši mysl. Proto zůstáváme stále mírní a ukáznění. 

2. Sebe-uvědomění živosti

Princip  živosti je symbolizován sněžným lvem, který má rád svěžest vysokých hor. Sněžný lev je vibrující, energetický, mladistvý. Toulá se ve vysokých horách, kde je čistá atmosféra a čerstvý vzduch. Kolem jsou divoké květiny a nějaký ten strom, jsou zde roztroušeny balvany a skály. Atmosféra je svěží, ryzí a vyzařuje z ní dobro a radostná nálada. Živost neznamená, že je člověk oživován momentálními situacemi, ale vztahuje se k nepodmíněné radosti, která pochází z neustálé kázně. Stejně tak jako sněžný lev má radost ze svěžího vzduchu, ten kdo uskutečňuje živost je neustále ukázněný a neustále se z kázně raduje. Kázeň pro něj není požadavkem, ale potěšením. 

3. Sebe-uvědomění neomezenosti 

Neomezenost neznamená být nerozumný nebo nějak divoký. Neomezeností se zde rozumí to, že máme vnitřní moc a sílu. Neomezenost je založená na dosažení nebojácnosti, což znamená, že jdeme úplně za všechen strach. Abychom překonali strach, tak je nutné, abychom nejdříve překonali naději. Když v životě v něco doufáme a nestane se to, jsme zklamání nebo rozzlobení. Když se to splní, jsme povznesení a vzrušení. Jedeme neustále nahoru a dolů, jako na tobogánu. Protože se praktikující neomezenosti nikdy nesetkává s pochybností o sobě, nemá nic, v co by doufal, a nic, čeho by se bál. Proto se říká, že bojovník neomezenosti není nikdy chycen do léčky naděje a tak uskutečňuje nebojácnost. 

Praktikující neomezenosti má také velký soucit s ostatními. Protože nemáme překážky v rozvíjení své vize, máme nesmírnou schopnost pracovat s ostatními. Jsme schopni jim pomáhat a poskytovat jim cokoliv, co potřebují. 

3. Sebe-uvědomění neuchopitelnosti 

Stav neuchopitelnosti či neproniknutelnosti je založen v neohroženosti. Nepodobá se konvenčnímu pojetí neproniknutelnosti, což je nevyzpytatelnost nebo prázdný, nic nevypovídající postoj. Uskutečňovatel neuchopitelnosti uskutečňuje nebojácnost především díky předchozí zkušenosti s neomezeností. Z této nebojácnosti se rozvíjí jemnost a soucítění, což nám umožňuje být neutrální, ale současně mít smysl pro humor. 

Tento stav ale není nehybný. Stejně jako je mohutný dub ohýbán větrem, smysl pro humor nás činí hravými. Díky této hravosti a humoru nezbývá místo pro depresi. Stav neproniknutelnosti je proto nejen pěstěný, ale i radostný.

Neuchopitelnost je také stavem, kdy se usadíme v sebe-důvěře – zůstaneme pevní a současně relaxovaní. Jsme otevření a nebojácní, prosti touhy a pochybnosti, ale současně máme velký zájem o dění tohoto světa. Naše bdělost a inteligence nás činí samostatnými a sebejistými, máme důvěru, která nepotřebuje opakované potvrzování zpětnými vazbami. Takže stav neuchopitelnosti je přesvědčením, které nepotřebuje ujišťování. Máme pocit pravdivosti, pocit, že neklameme sebe ani ostatní. Tento pocit vzniká z toho, že jsme nabyli vnitřní jistoty.

 

překl. red.