s komentářem J.S. XVII. Karmapy Orgyen Trinley Dordžeho.

Uvádíme na přání jógiho Marka a jako skvělý zdroj pro adepty lodžongu, kteří se zaobírají formulemi poukazujícími k absolutní bódhičittě.

Z Tibetu, země sněhu, pochází píseň mocného jógiho, Milarepy. Ten měl dva blízké žáky, kteří byli jako Slunce a Měsíc. Tato píseň vadžry je pokynem žákovi, jenž byl podoben Slunci, Jetsun Gampopovi, známému také jako učitel z Tsangu nebo Dakpo Lharje. První verš říká:

Můj synu, když mysl vyvstane volná
od mentálních konstruktů,
nepoužívej konvenční jazyk.
Je tu nebezpečí, že se spřátelíš s osmi
světskými zájmy.
Zůstaň ve stavu zbaveném pýchy.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

„Když mysl vyvstane volná od mentálních konstruktů“ odkazuje ke chvíli, kdy podstata mysli, zářivá jasnost, je zjevná. Teď, ve světě relativní pravdy, zaobcházíme se svým intelektem, jenž funguje skrze mentální konstrukce či výplody. Jestliže od nich intelekt vyčistíme, objeví se mysl volná od vytváření, protože mysl sama není od intelektu nijak oddělená. Když postupně uplatníme protijedy a když je tak tento intelekt pročištěn, zcela přirozeně se objeví mysl nezatížená koncepty. A není to třeba čekat, že se tak stane až někdy v budoucnosti; prvotní moudrost volná od konstruktů je v nás přítomná už právě teď.

Pro tu chvíli, kdy se objeví mysl volná od vytváření, Milarepa radí: „Nepoužívej konvenční jazyk.“ Proč? Tato běžná slova jsou vkládána na základě potěšujících objektů, jež se jeví pěti smyslům. Jsou to formy, zvuky, chuti, předměty hmatu a mentální jevy. Když se objeví mysl volná od mentálních konstruktů, není tu žádná připoutanost k těmto pěti objektům: žádné ulpívání na formách, zvucích, vůních a tak dále.

Když ulpíme na potěšujících objektech pěti smyslů, tak i přestože se mysl zbavená konstruktů na chvíli objeví, nic to nepřinese, protože jsme svázáni osmi světskými zájmy, tedy jmenovitě chtíčem smíšeným s ulpěním. Když nejsme svobodní od tohoto ulpívání, nebudeme schopni dosáhnout úplné svobody, úroveň úplného prohlédnutí v plném probuzení.

To, co nás drží v samsáře, je řetěz připoutanosti, ať už nás poutá k lidem či věcem. Lamové minulosti učili, že není žádného rozdílu v připoutanosti k plnému probuzení a připoutanosti k samsáře. Obě to jsou formy ulpívání a měli bychom je odložit, protože připoutanost k čemukoliv nás udržuje v samsarické existenci. Obrazně se říká, že není rozdílu mezi zlatým a železným řetězem, pokud poutají naše ruce a zbavují nás svobody.

Proto buďme ve chvílích, kdy jsme zbaveni vytváření a kdy se v mysli vyjevuje prostota, volní od ulpívání, a konkrétně ulpívání na já.

Pokud jsem schopni setrvat bez potvrzování ega, může vyvstat mysl volná od vytváření. A i když vyvstane a nad ní se objeví potvrzování, dojde opět k potlačení. A nejen to, ulpívání se posílí; budeme silněji ukotveni v samsáře a objeví se spousta chyb. A tak píseň říká: „Zůstaň ve stavu zbaveném pýchy“, kde pýcha se doslova překládá jako „vítězství já“.

Když z vnitřní moudrosti vyvstane přirozené osvobození,
nepoužívej logickou argumentaci.
Je tu nebezpečí že budeš tvrdě pracovat pro nic.
Můj synu, zůstaň ve stavu volném od konceptů.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

Jaká je tato podstata mysli? Je svobodná ode všeho, čeho je třeba se vzdát i co je třeba přijmout. Milarepa proto radí: „Když z vnitřní moudrosti vyvstane přirozené osvobození,
nepoužívej logickou argumentaci“. Ten člověk, který nahlédl podstatu mysli, nemá potřebu různých zdůvodňování, potvrzujících jistotu, ani žádných spisů. Jestliže by tento člověk řekl: „Je to takto“ nebo „Je to jinak“, pak by se mysl zapojila do různých aktivit; objevilo by se spoustu konceptů a vyvstaly by pochyby.

Není žádný důvod k tomu, abychom aktivovali konceptualizující mysl, protože podstata mysli již byla nahlédnuta, a není důvod ji znovu potvrzovat. Kdybychom se o to pokoušeli, koncepty a pochyby by se jen rozmnožily, a přestože jsme už podstatu nahlédli, nemusela by se nadále vyjevit. Verše říkají: „Je tu nebezpečí že budeš tvrdě pracovat pro nic“.

Když spatříme podstatu mysli, měli bychom zůstat vyváženě v meditaci, svobodní ode všech konceptuálních výtvorů. Když tak neučiníme, ale zato budeme pracovat s citacemi ze spisů a posilování argumentace, toto úsilí prostě jen otupí náš smysl pro skutečnost.

Proto Milarepa radí: „Můj synu, zůstaň ve stavu volném od konceptů.“ Jakmile jsme jednou spatřili podstatu mysli, spočívejte vyváženě v tom, co jste viděli, a vaše praxe se bude rozvíjet. Jestliže tak neučiníte, vaše praxe se skrze posilování konceptů neprohloubí a uskutečnění se neprojeví.

Když si uvědomíš, že tvoje mysl je
prázdnem, nechytej se myšlenek o jevech
jako jednom či mnohém.
Je tu nebezpečí vypadnutí do prázdnoty nihilismu.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

První verš této sloky, „Když si uvědomíte, že vaše mysl je
Prázdnem“, zmiňuje naši mysl, ale ve skutečnosti to platí i na všechno ostatní, protože není žádné oddělené mysli. Když si my a všichni ostatní uvědomíme prázdnou podstatu mysli, Milarepa dále radí: „Nechytejte se myšlenek o jevech
jako jednom či mnohém“. To znamená že bychom neměli používat argumentaci madhjamaky, jako například analýzu toho, zda jevy jsou jednou entitou nebo mnohostí, jestli jsou stejné či odlišné, či zkoumání toho, jak podmíněně vyvstávají.

Skrze sílu vyváženého prodlévání v meditaci si praktikující uvědomí prázdno všech jevů a proto nemusí procházet argumentací. Jestliže v tomto bodě uplatníme zdůvodňování, nedovede nás na správnou cestu. „Je tu nebezpečí vypadnutí do prázdnoty nihilismu.“

Když se dostaneme až tam, odkud vidíme prázdno podstaty mysli a zkoušíme ji učinit ještě prázdnější, jsme v nebezpečí že upadneme do náhledu prázdna jako nicoty, vyprázdněnosti, pouhé prázdnoty. Můžeme si myslet „Vůbec nic tu není“, „Všechny jevy jsou pouze ničím“. To je náhled nihilismu či vyhasnutí. Jiný nihilistický způsob myšlení spočívá v předpokladu, že předtím jevy nebyly prázdné a meditace je teď čerstvě vyprázdnila. Vidět prázdno jako zánik je tedy chybné.

Shrnuto, když skrze meditaci praktikující uskutečnil prázdno, není třeba aplikovat madhjámikové zdůvodňování, protože je to právě síla setrvání v meditaci, jež přináší uskutečnění prázdné podstaty všech jevů.

Jestliže v tomto bodě  trváme na uplatnění argumentace, nepřivede nás na správnou cestu. Upadneme do nihilistického náhledu a můžeme si myslet, že jevy byly vyprázdněny poprvé právě díky této argumentaci. Proto by praktikující při uskutečňování prázdna spočívat ustáleně v hloubi meditace.

Když medituješ na mahámudru,
neangažuj se v ctnostných aktivitách skrze své tělo a řeč.
Je tu nebezpečí že moudrost volná od konceptů vyprchá.
Můj synu, spočiň přirozeným způsobem, bez vytváření.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

Mahámudra je výlučnou součástí naší line Kagyu, a tak verš pokrčuje: „Když medituješ na mahámudru“. Z obou akumulací, akumulace dobra a moudrosti, pěstujeme v tomto případě moudrost.

A dále, na stezce vidění a meditace je mnoho stupňů, jež mají dva aspekty: zřeknutí se toho, co má být odloženo, a stezka volná od překážek. Zde verš odkazuje ke stezce volné od překážek, kde moudrost funguje tak, že nám umožní zříci se toho, co má být odloženo.

Během času, kdy meditujeme na mahámudru, nám Milarepa radí: „Neangažuj se v ctnostných aktivitách skrze své tělo a řeč“. Jestliže pěstujeme skrze praxi moudrost, a zůstaneme připoutáni k pěstění dobra, nebude tato aktivita šlechetná. Proč? Protože tyto akty vytvoří překážku pro pěstění moudrosti, jež je svrchovaná a stále přítomná. Milarepa varuje: „Je tu nebezpečí že moudrost volná od konceptů vyprchá“. Když jsou naše mysli rozptýlené pěstěním dobra skrze tělo a řeč, tato aktivita zablokuje moudrost mahámudry, jenž funguje jako protijed, umožňujíc na cestě vidění vyloučení toho, co má být vyloučeno. Tato moudrost vyvstává v jediné chvíli; a proto když se mysl odchýlí do jiné aktivity, nemůže se objevit.

Ze všech těchto důvodů přitom, kdy pěstujeme moudrost, měli bychom soustředit veškeré naše úsilí na tuto meditaci, a to umožní náhlé moudrosti, aby se objevila. Pokud tak neučiníme, pak tato moudrost nám zůstane cizí a vzdálená. S touto výstrahou Milarepa pokračuje: „Můj synu, spočiň přirozeným způsobem, bez vytváření“. Spočíváme vyrovnaně v meditaci, jsme stále přímo v samotné esenci mahámudry. Toto spočinutí nemá v sobě nic umělého, což znamená, že je „nezachváceno přimísenými nebo nahodilými, světskými kazy“, takže nenásledujeme jiné koncepty, ani se nesnažíme dosáhnout jiných druhů zásluh. Spočíváme uvolnění a otevření v podstatě mysli.

Když se objeví znamení a prorocké vize,
nepropadej štěstí a nenech se tím unést;
je tu nebezpečí, že tato proroctví pocházejí od márů.
Spočiň ve stavu volném od úmyslných upnutí.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

Buddhistické spisy popisují různá znamení, jež předcházejí dosažení první z úrovní bódhisattvy. Když se takové znamení ukáže, neměli bychom být povznesení či si myslet „Dostavila se taková dobrá znamení“, nebo se nechat unést myšlenkou „Můj náhled a praxe patří k těm vyšším“. Pokud začneme ulpívat na těchto znameních a považujeme se za nadřazené, Milarepa nás varuje: „Je tu nebezpečí, že tato proroctví pocházejí od márů“.

Proč je toto nadřazování sebe nad druhé tak kontraproduktivní? Zabraňuje nám zbavit se mizérie, jež musí být odložena, abychom mohli dosáhnout první úrovně bódhisattvy.

Jinými slovy, byli jsme lapeni márami, negativními duchy, a nebudeme schopni dosáhnout toho, co jsme si předsevzali.

Když skutečně dosáhneme úrovně bódhisattvy, tyto druhy uchopování a upínání se nevyvstávají, dochází k nim pouze předtím, než je skutečné úrovně dosaženo, když se objevují znamení a my si myslíme „Mám dobrá znamení“ nebo „Můj náhled a praxe nemají chybu“.

Stručně řečeno, když uvízneme v pocitu nadřazenosti a přetékáme radostí a jsme nafoukaní, podobá se to stavu, kdy jsme v zajetí negativních duchů, protože to vytváří překážky v realizaci vyšších úrovní. Proto Milarepa uzavírá: „Spočiň ve stavu volném od úmyslných upnutí.“

Když jsi poznal podstatu své mysli,
nežij v naději ve vyšší formy vnímání.
Je tu nebezpečí, že márové tuto domýšlivou mysl unesou.
Můj synu, spočívej ve stavu volném od naděje a strachu.
Rozumíš, mistře z Tsangu?
Chápeš, Dagpo Lharje?

Tehdy když jsme poznali, že podstatou naší mysli je prázdno, či nepřítomnost já, měli bychom být zbaveni velkých očekávání, očekávání vyšších forem vnímání, schopností dělat zázraky, dosahování hluboké zkušenosti a vysoké realizace, nebo vytváření nových speciálních věcí.
Když praktikujeme, měli bychom se soustředit na upevnění jistoty, že tu není žádná entita nebo stálé ja, a také na probouzení čiré lásky, soucítění a bódhičitty v proudu naší mysli. To ať je naší aspirací.

Jakmile toto bylo uskutečněno, přirozeně se objeví kvality stálé koncentrace, jako jsou vyšší formy vnímání, konání zázraků a tak dále.

Proto během přebývání v podstatě našich myslí, volní od já, a když se v proudu naší mysli objeví čirá láska a soucítění, neměli bychom chovat naději v méně podstatná dosažení.

Na druhou stranu bychom se neměli obávat velkého prázdna. Když nevidíme neexistenci já, neuvidíme ani prázdno. A i když se dostaví některé příznaky ustálené koncentrace, nebudeme schopni se vymanit ze samsáry, ale budeme do ní zpátky upadat.

Proto jestliže si opravdu přejeme vysvobodit se ze samsáry, musíme vědět, co to znamená ne-já.

A dále, bez meditace na bódhičittu není možné dosáhnout osvobození, poznání všeho a úplného prozření. To, co je důležité, je stálá radost, a dále rozvíjení ne-já a bódhičitty, což jsou kořeny Dharmy. Ale pokud v sobě chováme naději ve smyslu „Chtěl bych intuitivní vhledy“, „Musím dosáhnout známek realizace“, „Chtěl bych dělat zázraky“ nebo „Potřebuji silnou meditaci“, pak k vám tyto věci nepřijdou. To má na mysli Milarepa když uzavírá: „Je tu nebezpečí, že márové tuto domýšlivou mysl unesou“.

Můžeme mít zvláštní, mocnou zkušenosti, ale když na nich ulpíme, nebudeme schopni praktikovat Dharmu autenticky. Vposledku vás konání zázraků a tak dále nevysvobodí ze samsáry. A tak Milarepa uzavírá tímto pokynem: „Můj synu, spočívej ve stavu volném od naděje a strachu“.

Přeji vám, aby jste byli schopni praktikovat podle Milarepových pokynů jeho blízkému žákovi Gampopovi, a mohli tak svou praxi rozvinout a prohloubit a být tak k užitku nesčetným živoucím bytostem.

Napište první komentář

Přidat komentář
Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
BBCode:
Komentář:*
Kód:**
	Chci být informován emailem o budoucích komentářích.       *vyžaduje vyplnit pole E-mail