13. Probuď svůj vděk ke každému.
Když provádíš praxi přijímání a dávání, měj na mysli toto:
Zde se dělí cesty: kdokoliv myslí a jedná ze zájmu dosáhnout primárně vlastního dobra, je světským člověkem. Kdokoliv myslí a jedná ze zájmu o druhé, je člověkem Dharmy.

Nechovej averzi k nikomu, k člověku ani k obtížnému hmyzu. Ti, kdo nás zraňují, jsou nejvíce hodni našeho vděku, protože se ujali této nevděčné role, zatímco my díky nim pročišťujeme překážky konfliktních emocí a konceptuálního vědění.
Pomýšlej neustále na to, co můžeš udělat pro druhé.
Otevři se učení do té hloubky, jak hluboké skutečně je! Všechna selhání teď patří nám. Všechny zásluhy buddhům a nesčetným bytostem bez rozdílu, protože všechny metody dosažení buddhovství závisejí jen na nich.
Jde o toto: odevzdej výhru a vítězství druhým, pro sebe si ponech ztrátu a porážku. Není tu nic jiného, co by bylo třeba pochopit.

<Naše provázanost s druhými bytostmi je větší, než si můžeme v běžných měřítcích představit. Jakou nesmírnou blízkost karmy musíme mít s těmi bytostmi, které v tomto životě potkáváme! Přežíváme tu jen díky tomu, že tolik druhých bytostí udržuje chod tohoto světa. Jsme tu, vzdělaní, v oděvu, bez hladu a žízně, existenčně zajištěni, a i veškeré potěchy, naše štěstí a zkušenost jsou tu jen díky aktivitám, obětavosti a sebeposkytnutí druhých bytostí. Naše navyklé pojetí nám ovšem říká, že to vše jaksi pracuje v tichosti proti nám, včetně našich nejbližších. Za vším tím žádoucím, co je nám denodenně poskytováno, vidíme jen placené služby a nejsme si vědomi neuvěřitelné laskavosti a dobré karmy, která je v naší všední realitě neustále latentně obsažena. Pokud se v nás uhnízdí podezřívavost, a my budeme v každé situaci ve střehu, jestli nás někdo nechce zneužít, stáhneme se a náš výhled a pracovní pole se nesmyslně zúží.
Tato formule nás ale výslovně nabádá k vděku vůči obtížným lidem a připomíná nám klíčový význam konfrontace s negativními situacemi pro růst bódhičitty. Toto nepohodlí není třeba cíleně vyhledávat, ale je záhodno je přijmout, pokud se jeví být součástí cesty, a vždy s ním pracovat.
Když uvidíme, že naše reakce na obtíže určuje to, jaký vliv na nás budou mít, jsme pak ochotni odložit benevolenci vůči vlastní osobě, a aniž bychom se sebeobviňovali nebo káli, poučíme se snadno z chyb vlastních i z chyb těch druhých a budeme schopni vtělovat tuto naši zkušenost do všeho konání. Lodžong nás učí skrze uvědomění základní propojenosti skoncovat s upínáním se na jednotlivé bytosti, a tské uplatňovat odvahu a nekompromisnost v nahlížení pod slupku vztahů. Není třeba stát se arbitry ostatních, jejich slov a činů. Každá vyslovená osobní kritika je projevem slabosti. Jediná věc, nad kterou můžeme mít plnou kontrolu, je naše vlastní zkušenost, a tato kontrola je posilována tehdy, když se v nelehkých situacích zachováme bez hněvu a hořkosti.>

Komentáře (3)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..