kontemplace 

Ke zkoumání vlastní motivace se tentokrát vrátíme kontemplací znaků dharmické osoby, jimiž jsou podle súter: 
nevášnivost (sebevláda), spokojenost (celistvost, integrita), redukování aktivit (vnitřní ticho), adekvátní chování (duchapřítomnost), vědomí učitele (nekompromisnost cesty), upřednostňování pradžny (sebedůvěra-prostota), postoj laskavosti (pozornost.k detailům).

Sondu můžeme spustit například pomocí těchto otázek:
1. Do jaké míry vnímám sebe v toto chvíli jako „dharmickou“ osobu ve všech osmi aspektech?
2. Do jaké míry cítím, že se tyto věci proměňují k lepšímu vlivem Dharmy?
3. Do jaké míry jsem ztotožněn s těmito vlastnostmi dharmické osoby jako mými osobními cíli?
4. Co jsem schopen pro Dharmu doopravdy udělat, resp. Jak se projevuje moje vůle transcendovat svoje rušivé emoce a sebeulpívání? Co je tou hlavní rušivou emocí?

PRAXE TONGLENU

Přijmeme nejprve útočiště u Tří klenotů a uvědomíme si skrze čtyři inspirace (drahocenná lidská existence, pomíjivost, všudypřítomnost utrpení a zákon karmy), co probouzí naši motivaci.

Posadíme se zpříma, ztišíme mysl, uvnitřníme se a soustředíme se na dech. Počítáme výdechy do dvaceti jedné, aniž bychom vědomě ovlivňovali rytmus a hloubku dýchání.

Pomyslíme na obrovské utrpení, které zakoušejí všechny bytosti. Uvědomíme si, jak se nás toto utrpení dotýká a to, že nejsme od žádné z těchto bytostí odděleni.

Přivoláme z prostoru světlou podobu duchovní bytosti –našeho lamy nebo světelného buddhy, propojíme se s ním a jeho inspiraci a požehnání necháme vstoupit do svého srdce, kde se tak probouzí soucítění a účast s každou bytostí. Takto spočíváme v neomezenosti, nevyčerpatelnosti a průzračnosti bódhičitty.

Před sebou si představíme tak jasně, jak jsme schopni, někoho blízkého kdo je zasažen utrpením. Otevřeme se tomuto utrpení, uvědomíme si všechnu bolest, neštěstí, úzkost a stres, kterým je vystaven.

Všechno toto utrpení vizualizujeme jako temný oblak kouře, vycházející postupně z jeho těla. Vdechujeme jej nosními dírkami a vnímáme, jak vstupuje do našeho srdce uprostřed hrudi, kde ničí veškeré naše ulpívání, sobectví a špatnou karmu a proměňuje se v bílé světlo laskavosti, soucítění, štěstí a dobra. Toto bílé světlo je vyzářeno zpět k trpící osobě, ozdravuje ji a pročišťuje všechnu její negativní karmu. 

Pokračujeme po libovolnou dobu v této výměně. Poté spatříme tuto bytost jako zbavenou utrpení a šťastnou.

Odkážeme vše dobré, co z této praxe vyvstalo, pro dobro všech nesčetných bytostí. Přejeme si, aby jim to dopomohlo spočívat v prvotním stavu, prostém utrpení a naplněném nejhlubším štěstím.

Pokusíme se po ukončení tonglenu zůstat ve stavu vnitřího klidu a přenést prožitek bódhičitty do dalších denních aktivit.

9. Ať už děláš cokoliv, použij připomenutí

Situace přivolávají připomínky dharmových výroků a instrukcí a tyto vesměs lakonické výroky a instrukce mohou obohatit každou naši situaci. Použijme k tomu myšlenky prominentních mistrů, ať už z učení lodžongu nebo odjinud.
Bojujeme-li se svým zlozvykem, je dobré mít na paměti to, co nás inspirovalo k jeho opuštění nebo silně utvrdilo v tom, že jej máme opustit, ať je to situace, citace z knihy či slova učitele nebo kohokoliv jiného, jež se nás přímo dotkla.

Příklady lodžongových připomenutí:

Konceptualizace je králem márů;
Destruktivní rysy jsou pobočníkem smrti;
Sebeláska je trom s jedovatými plody –
Vy, kteří ještě váháte, kontemplujte tyto chyby.

(Stupně hrdinné mysli, připsáno Serlingpovi)

Tak jako matka věnuje
neduživému děcku zvláštní péči,
měli by i bódhisattvové
projevit obzvláštní laskavost
vůči lidem zpustlým a ničemným.

(zřejmě od Asanghy)

Když jsem objevil cestu, stavící na roveň mne a druhé,
a krásu v tom, že jsou mi druzí dražší sebe,
co je pak mým vlastním zajmem, a co zájmem ostatních?

(Maitréja)

Jen kvůli neuvědomění,
že pak odcházíme s prázdnýma rukama,
a jménem přátelství a sváru,
dopustil jsem se všech těch negativních činů.

(Šantidéva)

Jak lampička, jež bliká v prudkém větru,
je nejistá každá další chvíle mého žití.

(Šantidéva: Dopis adeptovi)

Vzdej se špatných přátel –
To je praxe bódhisattvy.
(Gjalsey Togme Sangpo)

Všichni nepřátelé jsou pomocníky v mé práci bódhisattvy,
A proto nechť jsou mojí radostí.
(Šantidéva)

Oblékněme si brnění bódhisattvů,
kteří s povděkem přijímají nevděk těch druhých.

<Připomenutí citace nám pomůže nereagovat na situaci naším zažitým způsobem. Jde především o probouzení povzneseného a radostného stavu.
Jelikož naše bída vzniká v podstatě v reakci na dobré zprávy o druhých lidech, je základní transformační strategií lodžongu umět se radovat z úspěchu, prosperity, štěstí a spokojenosti těch druhých. Transformace není založena na tom, že bychom měnili své způsoby, ale spíš na tom, že se učíme přistupovat k věcem jinak. >

10. Začni se sekvencí výměny u sebe

Nejprve přijímáme a rozpouštíme to utrpení, které by nás samotné dozrávalo v budoucnosti.

<Cestou ze sebezaujetí je brát v úvahu zkušenosti, emoce a prožitky druhých bytostí.
Šantidéva říká:
Ti kteří spěchají
Být útočištěm sobě i druhým,
By měli zaměnit pojmy „já“ a „ty“,
a přijmout tak ono mystérium.

Pokud se nalézáme v obtížné situaci, můžeme nejprve začít posíláním dobré energie sami sobě, aby se objevilo upřímné sebe-přijetí (vydechujeme bolest a utrpení a nadechujeme sílu k překonání sobectví a rozvinutí pozitivních emocí).
Tento postoj je možné rozšířit na naše prostředí a jeho předměty, t.j. zacházet se všemi bytostmi i věcmi s úctou. Věnujeme pozornost i maličkostem, ať se to týká vaření, jídla, péče o tělo, pořádku ve věcech, péče o domácnost, péče o náš majetek a svěřené statky či finanční prostředky, pracovních či domácích povinností a různých závazků, jež jsme přijali. Jinými slovy, jde o to, nakolik vědomě žijeme a jak se to projevuje v detailech našeho života. Zde můžeme vcelku snadno uplatnit jednu z metod mahájány, a to rozvinout pozitivní kvality ještě před tím, než překonáme ty negativní.>

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..