„Veškerou výhru těm druhým,
sobě jen porážku.“

Shrnutí lodžongové praxe v deseti bodech
Džamgon Kongtrul – Dávání a přijímání

1. Když se dostaví utrpení, nepodléhej depresi, ale přijímej utrpení ostatních.
2. Zaměř se jen na štěstí ostatních.
3. Nepřipusť, aby se jakýkoliv tvůj skutek zapletl do sobeckých zájmů, neboť ty způsobují veškeré tvé utrpení.
4. Všechny cítící bytosti jsou základem pro disciplínu přijímání a dávání, takže měj na mysli jejich laskavost.
5. Všechny tvé činy nechť jsou čisté jako vinája.
6. „Chyby“ druhých jsou jen tvými nečistými projekcemi. Nepřenechávej špinavou práci druhým.
7. Vědomě probouzej soucit vůči obtížným lidem a těm, kdo tě zraňují.
8. Učiň svou praxi pravidelnou.
9. Nereaguj na ústrky, jen se soucitem medituj.
10. Nikdy nedávej najevo své dobré či špatné nálady

7. bodů lodžongu (struktura učení podle Atíšovy linie předání, obsahuící 59 instrukcí v podobě stručných formulí)

1. Základy: instrukce k tomu co podporuje dharmické směřování
2. Vlastní praxe, pěstění bódhičitty (tonglen)
3. Transformace negativit v cetu bdělosti
4. Uplatnění praxe ve vlastním životě
5. Posílení dovedností jak transformovat mysl
6. Závazek lodžongové praxe
7. Vodítko pro praxi lodžongu

FORMULE LODŽONGU (Atíšova linie předání v 59 formulích-instrukcích)

1. Nejprve připrav základ pro praxi

Ngondro, úvodní cvičení, jsou základem, na němž je pak vystavěna celá naše praxe.
Jsou apelem k duchovnímu rozvoji a protijedem k negativním tendencím.
Poukazují na to, co je v životě opravdu podstatné a inspirují nás k tomu, abychom každý okamžik svého života žili vědomě a determinovaně.

Pokud naše cesta nemá pevný základ, je jen otázkou času, kdy ji frustrováni opustíme.
Pokud si nejsme vědomi své hlubší motivace a nemáme zpracovány základní problémy, nebo nemáme vůli na nich pracovat a překryjeme je učením Dharmy, nebo je dokonce do ní integrujeme, je jen obtížně z toho pak vystoupit.

Stále se setkáváme s tím, že dharmové učení a jeho pojmy se stávají municí k v obhajově vlastních postojů a představ. To je dobré mít od začátu na mysli, protože všechny problémy a nepochopení, která jsme si sebou nesli, se teď mají možnost oddít do dharmového hávu.

Nesystematizované příklady konceptualizovaných principů Dharmy (kontemplujeme):
Oddanost jako naplnění potřeby jistoty v hierarchii, jako delegování vlastní odpovědnosti mimo sebe, jako důsledek nedůvěry v sebe sama, jako nástroj prokázání nepřijatelnosti odlišných názorů a přístupů.
Prázdno jako představa že je jedno co děláme, jako nepřipuštění si reálnosti iluze, kterou přitom vytváříme, jako koncept nicoty, jako ospravedlnění relativizace dobra a zla, jako popření existence čehokoliv.
Nevytváření jako návod k pasivnímu myšlení a odložení tvůrčích schopností, jako delegování své vůle okolnostem.
Neulpívání jako ospravedlnění lhostejnosti k potřebám druhých i svých vlastních, jako zablokování rozlišení mezi užitečným a jalovým, etickým a neetickým, podstatným a nepodstatným.
Praxe jako nástroj oddělení duchovní cesty od běžného života, jako ospravedlnění, jako možnost uplatnění vlastních ambicí a soutěživosti, jako rezignace na běžnou životní náplň.
Dharma jako překážka v komunikaci s „nedharmovými“ bytostmi, jako představa předem vymezené  dlouhé cesty, jako představa nemožnosti dosažení nejvyššího cíle, jako oddělení se od buddhovství s vědomím vlastní nedokonalosti a malosti, jako podklad pocitu vlastní výlučnosti, jako víra v nepodmíněnou pravdivost některých konceptů a myšlenek, jako původce strachu před komplikovaností a neschůdností duchovní cesty, jako fundamentalistický prostředek k popření jiného vidění a postojů, jako popud k doktrinální rivalitě.
Karma jako víra v mechaničnost vztahu příčiny a následku, jako deterministický pohled na situace a děje, jako představa vlastního omezení, omezení mysli´a bytostných možností, jako zřeknutí se odpovědnosti, jako popření koincidence a možnosti nahlížení okamžitých důsledků myšlenek, jako víra ve vidění konkrétních následků konkrétních příčin, jako představa o nezbytnosti utrpení,
jako představa vnějšího a samovolně fungujícího řádu.
Osvícení jako představa o konkrétním dosažení něčeho definovatelného a uchopitelného, jako teistický model ubohosti vlastní i druhých, jako představa komplikovanosti nebo esoterické tajuplnosti dosažení absolutního cíle.
Inkarnace jako podklad pro představu o existenci fixního já, jako představa o neomezeném trvání životních možností člověka, jako model ospravedlnění mentálních vzorců a selhání v tomto životě, 
Jako předpoklad danosti a omezenosti našich možností v tomto životě.

Kontemplace: které negativní tendence nám úvodní kontemplace ngondra připomínají
(cena a smysl lidského života, jeho pomíjivost a nestálost, utrpení a možnost jeho přesažení, zákon karmy).

Inspirace: Guru rinpočhe / O překážkách na duchovní cestě, str.10-26.
Tamtéž:
„Na samém začátku, když jsi uvězněn v měšci samsarického utrpení, můžeš mít trochu víry v Dharmu, ale zakrátko se rozplyne pod vlivem démona lenosti a vulgárního realismu. Plný nenávisti k nepřátelům, v závislosti na svých blízkých, napřený do všeobecného soutěžení, tozptýlený světovými událostmi zapomeneš na smrt, pohlcený různými druhy jiných činností budeš naprosto zanedbávat Dharmu. To je skutečný démon. Abys ho odehnal, najdi zkušeného gurua, který je pramenem nezlomné víry, a medituj nad smrtí a pomíjivostí, z čehož vzchází silné zanícení. Opusť malé věci a oddej se velkému dílu Dharmy.“

Kontemplace čtyř připomenutí, jež přivracejí naši mysl k podstatnému.
V rámci lodžongu jsou obvykle témata karmy a utrpení oproti ustálenému pořadí prohozeny.

Kontemplace drahocenného lidského života.
Jak řekl jasnozřivý indiálnsý bojovník Černý Jelen: „Naše životní chyba spočívá v tom, že uvěříme malým vizím, které zastíní naši velkou zkušenost.“
Nakolik si stojíme za svým životem? Nakolik jsou naše touha a vůle v jednotě? Nakolik jsou v jednotě naše myšlenky a slova, slova a činy? Jsme schopni učinit silné rozhodnutí? Je tu pozitivní zkušenost, že jsme něco takového dokázali?
Chápeme to, že drahocennost našeho života je podmíněna jeho pomíjivostí?

Kontemplace pomíjivosti
Pomíjivost není třeba vyhledávat, nebo čekat, až se přihlásá. Sama bdělá pozornost, pečlivá a neutuchající pozornost věnovaná všemu, co se v naší mysli děje, je už vědomým vstoupením na půdu pomíjivosti. Pomíjivost zakoušené jako utrpení.

Kontemplace utrpení
Utrpení způsobené přítopmností nežádoucího a nepřítomností vytouženého známe všichni, ale máme běžně za to, že patří k životu a obohacuje nás. Utrpení způsobené změnou si uvědomujeme všichni, ale máme pocit, že je můžeme nějak kompenzovat. Problém je v tom, že většinou nejsme schopni vnímat všudypřítomné či vším-prostupující utrpení. Je to proto, že jsme si postupně zvykli na stav naší mysli a jeho základní příchuť už si neuvědomujeme. Teprve když postupně odložíme vlastní zúženou perspektivu a dokážeme vnímat a prožívat mysli dalších bytostí, jsme svědky toho, že každý takový stav je založen v neúnosném utrpení a je jím celý prosycen. Nahlédneme také, jaké úsilí musíme vynakládat, abychom zvolený stav udrželi jako aktivní. Každý z nás zabřednul po svém, ale princip tohoto zabřednutí –omezenost– je vždy stejný.
Je to opět pouhá bdělá pozornost, skrze niž můžeme nahlédnout, že tento stav je neustále generován karmou. Karmou jakožto volní, nicméně zvykovou procedurou uchopování a interpretace toho, co považujeme za skutečnost.

Kontemplace karmy
Bódhičárjavatára: „Kdo je tím, jenž vytváří příčinu roztaveného kovu? Odkud pocházejí hořící stromy?“ Buddha odpovídá: „Všechny takové věci jsou negativní myslí.“
Takto Buddha formuloval nedělitelnost mysli, nedělitelnost karmy. Dokud budeme uvažovat jen na základě pozitivních činů, dokud budeme chápat karmu mechanicky a v duální perspektivě „já kontra to druhé“, hrozí nám, že uvízneme na mělčině dualistického „dobra“ a vše negativní bude překryto jeho slupkou.  My pak nebudeme schopni pracovat s tím nejcennejším materiálem, protože nám unikne vlastní skutečná motivace. Ale především je tu pak toto úskalí: i kdybychom zcela s čistou motivací konali jenom ryzí dobro, dopomůže nám to samo o sobě jen k prožitku božských stavů, z nichž jednou zase nutně upadneme zpět.
V tomto se ukazuje cesta z podmíněnosti utrpení k nepodmíněné svobodě: když pochopíme a prožijeme mysli bytostí, s mimiž se setkáváme, jako ničím neoddělené, ale přitom komplexní a celistvé (nic v nich nechybí, nemají žádné „jinde“, jsou pokaždé celým „světem“, do nějž nahlížíme či vstupujeme)...když se s nimi či v nich budeme schopni v pravé účasti, tj. nezatíženi (naším minulým a budoucím) setkat...uvidíme, jak a z čeho jsou vystavěny, a že tento princip (obsah či téma té které mysli) je prostý a zjevný, toto pochopení zbavené duality se stane vystoupením z utrpení nás i všech bytostí, absolutní svobodou, probuzením ze sna jakéhokoliv stavu.
V tématu karmy (respektive jejího hlubšího významu, tak jak jej zachycuje učení o podmíněném vznikání) je tedy vyložena jak příčina všeho utrpení, tak možnost skutečného vysvobození.

To je důvodem, proč se dle další formule lodžongu pokusíme nahlížet vše jako sen.
S tímto pochopením se můžeme vrátit k výroku v záhlaví tohoto setkání a uvidět jej zbavený naivity a jednostrannosti.

Komentáře (4)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..