Zaslat heslo Registrace zdarma
  • Increase font size
  • Decrease font size
  • Default font size
registrace a přihlášení

RIME

05.02 2012
HOME arrow RIME arrow ZDROJE DHARMY arrow Lodžongové večery IX
Lodžongové večery IX Tisk E-mail
Pondělí, 15 únor 2010
Tonglen je posilováním odvahy, protože tu jde o to, abychom se v konečném důsledku zbavili strachu a úzkosti. Radikálně nás odnaučuje myslet v obranném módu.

doplnění k formuli 6.
<Cesta ke svobodě vede skrze integrování náhledu nesubstanciálnosti, bez-podstatnosti jevů do denního prožívání. Namísto vnímání bytostí a věcí jako oddělených a jedinečných, aplikujeme v našem nahlížení to, jak jsme si osvojili podmíněné vyvstávání.

Slovo iluze tu nepoukazuje k tomu, že to co vnímáme jsou jen halucinace, proti nimž stojí nějaká jiná, skutečnější skutečnost. Chce se nám tak jen říci, že běžně přetváříme věci tím, že je interpretujeme jako důležité a jako skutečné. Přisoudíme-li věcem a osobám reálnost, blokujeme tím možnost dalších přirozených proměn vidění a naše vnímání se stabilizuje a stává se rigidním, a v důsledku se tak dostáváme do područí těchto na nás (zdánlivě) nezávisle jednajících, ve skutečnosti námi vygenerovaných entit.

Při praxi lodžongu se v nás snadno vznítí emoce, a tak nás jeho mistři varují, že náš univerzální cit laskavosti a shovívavosti může snadno sklouznout do sebelítosti, bezmoci, mstivosti či zloby. Obranou je nebrat sebe sama tak vážně a udržovat vstřícnost vůči druhým v rovnováze s naší všednodenní sebestřednou zaangažovaností.

Když jsme schopni si uvědomovat, kolik máme všichni společného, a jak jsme přitom neuvěřitelně odlišní ve svém vidění, posílí se tím naše účast a laskavost. A tento náhled a účast jsou dvě hlavní praxe logžongu. (Podle Traleg Kyabgona)>

7. Cvič se střídavě v dávání a přijímání. Vlož to do dechu.

Meditace šamathy, tj vnitřního klidu má tři kvality: prostorovost, prosvětlenou jasnost a stabilitu. Když se nám daří spočívat ve stavu, kdy jsou všechny tři kvality přítomny, odpovídá to okamžikovému uskutečnění absolutní bódhičitty. Meditace absolutní bódhičitty pak slouží prohloubení náhledu, kontemplace relativní bódhičitty k prohloubení meditace, a skrze uplatnění lodžongových formulí se to vše integruje do našeho života.
Relativní bódhičita sama má dva aspekty: aspekt aspirace a aspekt uplatnění. Ten prvý se vztahuje k meditaci a ten druhý k uplatnění v denním životě.  

K praxi tonglen

<Tonglen, tedy praxe výměny sebe za druhé, je založen na faktu, že naše fyzické akce korespondují s našimi mentálními vzorci.

Sebestřednost neobnáší jen sebepřeceňování, ale také pocit vlastní nedostatečnosti a sebekritičnost. Tonglen je lékem proti jakékoliv formě posedlosti sebou samým.
Je třeba mít při této praxi neustále na paměti, že utrpení na sebe nepřebíráme, ale že se v nás rozpouští. Pokud cítíme jakousi prázdnotu a nemáme druhým co dát, nebo nejsme s to nahlížet procesy v naší mysli, je to způsobeno návykem soustředění se v podstatě výhradně na sebe.

Každá z bytostí je zraňována a trpí přímým utrpením a také nepřímo svými rušivými emocemi. Přijímám na sebe všechno toto utrpení. Meditujeme v tom smyslu, že všechna tato negativita vstupuje do nás a zároveň vzbuzuje silný pocit radosti.
Přitom dále pomyslíme takto: beze stopy lítosti odkazuji všechnu mou minulou, přítomnou i budoucí šlechetnou aktivitu, štěstí a všechno své bohatství i mé tělo všem nesčetným bytostem.

Vizualizujme, že každá bytost přijímá toto vyzařování a pociťuje z něj radost.
Aby se představa posílila, představujeme si všechno utrpení jako tmavý oblak, obsahující překážky, zlo a bolest, jež vstupují nosními dírkami a jsou vstřebávány sdcem. Představujeme si, že všechny bytsti se osvobodily ode vší bídy a zla. Při výdechu si představujeme, že veškeré dobro a ušlechtilé činy, které takto odkazujeme, se vyzařují ze srdce a směřují skrze naše nosní dírky ke všem bytostem, a ty je přijímají. S velikou radostí si představíme, že všechny tyto bytosti v tuto chvíli dosahují buddhovství. Takto meditujeme po celou dobu sezení. Následně udržujeme tuto praxi v mysli skrze svou bdělou přítomnost a můžeme v ní pokračovat v jakékoliv situaci.

Yangonpa říká v instrukci k lodžongu: „Měj na mysli dobro druhých. Tento klíčový bod zaručuje, že cokoliv učiníš se stane praxí dharmy.“ Oproti tomu stojí myšlenka: „Občas je nutné někomu uškodit, abych sám sebe uchránil.“ Naše motivace může být ale znečištěna samotnou touhou pomoci. Hlavní prací je tedy rozpoznat sebeklam, který nám namlouvá, co všechno že nezištně děláme pro druhé a v pozadí se zatím rýsuje naše vlastní agenda, přičemž tyto dvě tendence spolu zdánlivě nekonfliktně koexistují.

Soucítění vztahujeme ke všem bytostem bez rozdílu, ne jen vůči zjevně trpícím. Tato účast musí být obdařena inteligencí, jinak se stane „idiotským soucitem“, „pácháním dobra“. Zároveň ale nesejde na tom, do jaké jsou naše dobrá přání vůči druhým realizovatelná.
Přetrvávající pocit osamělosti mimo jiné indikuje, že hladina sebeúcty a nepodmíněné radosti zůstává stále nízká.

Transcendování utrpení je klíčovým bodem Buddhova učení. Běžným rozumem není pochopitelné: Buddha je s námi, má totální účast, ale přitom netrpí ani se nedělí o naše utrpení.>

Po meditaci

Abychom to vše uplatnili v pomeditační praxi:

8. Tři objekty, tři jedy, tři semínka ctnosti

V doteku se třemi objekty neustále vyvstávají tři jedy: pudové ulpění vyvstává u objektů, které jsou žádoucí či užitečné, averze u těch, které jsou nepříjemné či škodlivé a otupělost či lhostejnost u těch ostatních. Rozpoznej tyto jedy hned, jakmile se objeví. V tu chvíli pomysli (např. v situaci ulpění):

Ať je každá stopa ulpění všech ostatních bytostí obsažena v tom mém. Ať vzejde v každé z těchto bytostí semínko ctnosti skrze odpoutání se od lpění. Ať toto mé lpění obsáhne i všechny jejich ostatní rušivé emoce a ať jsou osvobozeni od těchto emocí až do okamžiku úplného probuzení.

<Nejde o to stát se vědomým k tomu, jak vnímáme reakce okolí vůči nám, to by byl jen další druh sebezahledění. Lodžong nám doporučuje všímat si našich reakcí na druhé lidi a situace tak, abychom chápali naše vlastní akty v kontextu jejich potřeb a očekávání. Vkládáme-li tento postoj do přání dobra pro každého a pro všechny, říká se tomu tibetsky mönlam, akt aspirace, nástroj nasměrování psychické energie do bodu budoucí realizace nesobeckého přání.
A nakonec, je třeba mít stále na mysli, že nejen touha a averze, ale také lhostejnost je aktivní emocí, mocí nevidět to, co máme přímo před nosem.>


Shlédnutí: 1004

  Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

 
< Předch.   Další >

Akce a Pozvánky

Pro odběr nových článků emailem vyplňte prosím vaší email adresu:


Kalendář akcí