Toto je třetí část uvedení, pojednávající o pracovním rámci mahájány, najmě o buddhovské podstatě. Je volně zpracovaná podle textu Trungpy rinpočheho "Glimpses of Mahayana".

Hlavní mahájánová inspirace má zdroj v inteligenci. Ta nám dovoluje vidět naše pocity neadekvátnosti, frustrace a zmatku nikoliv jako špatné nebo dobré, ale jako surovinu ke zpracování. Umožňuje nám pochopit, že běžná potřeba sebeuspokojení,  ať už materiálního či duchovního, je klamem, který nám zastírá podstatnější momenty, a motivace k ní je nepřesvědčivá. Objevení tohoto neuspokojení a stálého boje jako podloží celého bytí je rozpoznáním první Buddhovy vznešené pravdy. Co je ale podstatné, je to zároveň objev buddhovské podstaty. Tento boj který podstupujeme je výrazem potenciálu probuzené mysli.

Buddhovský potenciál má dva aspekty: inteligenci a základní vřelost. Hlubší inteligence neboli bdělé rozlišování nám umožňuje kritický pohled na životní situace. Základní vřelost znamená, že pokud sami sebe shledáme špatnými, slabými či zmatenými, je kupodivu
toto shledání zároveň projevem lidské vřelosti. Tím, že se na sebe díváme kriticky, očekáváme za tím vším něco dobrého. Takovýto pohled může být projevem duchovní nebo psychologické sebestřednosti, ale síla, která jej vyvolává či samotná existence takového potenciálu je projevem budhovské podstaty. Tento potenciál je ale plně závislý na vjemu bolesti. To je začátek, vstup do buddhovské podstaty, ovšemže v podobě záblesku a nikoliv plné realizace.

Historiii mahájány provázel spor o to, zda není takovýto zárodečný stav buddhovství pouhým projevem ambicí a absolutního ega. Ego přímo je touhou spojit se s tím, co je pevné, pozitivní a trvalé.
Je to opravdu tak, že buddhovskou podstatu můžeme vidět jako ego. Pojem buddhovské podstaty je používán k tomu, abychom se ujistili o svém základním zdraví a nepodléhání smrti. Na druhou stranu, pokud se rozpustí potřeba neustálé opory a jistoty, pokud nepoužívíme buddhovskou podstatau jako zástavu, pokud nepropadneme triviální naději a strachu, je pak opravdu jednoduchou přímou buddhovskou podstatou, probuzenou myslí.

Buddhovské podstatě neboli tathagatagarbě se přisuzuje spousta atributů. Je nezrozená, neodvratná a v ničem nedlí. Ne stálá a pevná, protože je nezrozená. Není závislá na ničem, co už existuje.
Je nezrozená, protože nevzniká z protikladů. Je neodvratná, jelikož jejímu toku nelze zabránit žádnými příčinami, vylývajícími z karmických reakcí. Takže je i vyvázaná z karmy. 
Náš nepokoj, inteligence, nepotřebuje výživu či péči. Je tu stále, inteligentně, kriticky vůči bolesti. Náš nepokoj je neodvratný. Neprodlévá v ničem, protože jej nelze spojit s ničím, s dobrem ani se zlem, bolestí či potěchou. Inteligence prosvětluje jak bolest, tak  potěchu. Takže tato nepodmíněná poznávající mysl, jež je základní funkcí naší bytosti, je pravou probuzenou myslí. Není to nic mystického. Je funkční, jednoduchá, přímá, inteligentní, vlídná a pragmatická.

• Lodžongové večery I.
• Lodžongové večery II.
• Lodžongové večery IV.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..