Tato krátká promluva je převzata z webu siddhartasintent.org. 

Jak bylo řečeno, naší praxí je prospívat cítícím bytostem. A tou nejvyšší metodou jak pomáhat co nejvíce bytostem je zpřístupňovat dharmu, umožnit co nejvíce lidem propojení s dharmou. Ale tato aktivita či praxe je mimořádnou praxí, vyžaduje velkou vizi, myslím že vyžaduje trpělivost a zároveň také jistou infrastrukturu. S tím jak máme Khyentse foundation, objevují se požadavky lidí na fyzickou infrastrukuru, jako jsou chrámy, kláštery, školy. Ale já si přitom myslím, že je velmi důležité, a neměli bychom to opomíjet, že je tu ještě jiná infrastruktura, která je stejně důležitá, a já si osobně dokonce myslím, že důležitější. V současnosti Khyntse Foundation organizuje mnoho překladatelských konferencí. Připadá mi varující, že během všech těch let, kdy nejrozsáhlejší infrastrukturu vyžaduje překlad Buddhových slov do různých jazyků, je podpora práce překladatelů a kultivace nových překladatelů, vytváření podmínek a systému podpory pro ně pro ně, dá se říci, takřka nulová. Je tu vlastně jen velmi málo překladatelů, vizionářských lamů a skupin lidí. Je zřejmé, že infrastuktura je velice důležitá. A překladatelská infrastruktura není tou jedinou, kterou opomíjíme. Obecně schází základní infrastruktura pro vzdělávání, zpřístupnění buddhadharmy, pomoc učitelům či pomoc se vzděláváním nových učitelů pro novou generaci. A tady nemluvím jen o Tibeťanech, ale o nás všech. Tímto směrem je třeba se dívat. Nadace musí aspirovat na vybudování infrastruktury lidské síly. Myslím že bychom měli aspirovat na rozvíjení lidí, ne jen na stavění budov a symbolických objektů, jako jsou sochy a stúpy. Jde o lidi a takováto infrastruktura lidí bude nakonec čímsi podstatným, jestli ne nejpodstatnějším.

(zdroj: http://www.siddharthasintent.org/2009/07/volume-12-on-patronage.html) 

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..