Přiznám se, že mne vždy nesmírně potěší „nedharmová“ publikace s příchutí přirozené, nestudované Dharmy, jejíž pročítání ve mně probouzí "zainteresovaný" klid, přenášející se skrze přesné a láskyplné pozorování daného předmětu jejím autorem.

Čím „obyčejnější“ je tento předmět, tím hlubší je obvykle vidění, které evokuje. Takové texty nejen úspěšně probouzejí zvídavost, ale poskytují také dostatek možností k odezvám vlastní inspirace a zkušenosti.

Mám tu na stole hned dvě vcelku čerstvě vydané publikace a rád bych z nich jen bez dalšího ocitoval.

Peter Zumthor: Promýšlet architekturu (Archa 2009)

„Když pozorujeme předměty nebo stavby, které se zdají spočívat samy v sobě, je naše vnímání určitým způsobem klidné a apatické. Objekt, který pozorujeme, nevyžaduje žádnou výpověď, je prostě jen tady. Naše vnímání je klidné, nepředpojaté a nemajetnické. Leží mimo oblast znaků a symbolů. Je otevřené a prázdné. Jako by člověk voděl něco, co se nedá přesunout do centra uvědomování. Nyní, tomto vakuu vnímání, může pozorovatlei vytanout na mysli vzpomínka, která jako by přicházela z hloubi času. Vidět objekt nyní také znamená

Vytušit svět v jeho celistvosti; protože tady není nic, co by bylo nesrozumitelné.

V obyčejných věcech každodenního života je zvláštní síla... Musíme se jen dostatečně dlouho dívat, abychom je uviděli.“

„Intenzivní prožitek určitého okamžiku, pocit úplné absence vnímání času, bez vědomí minulosti a budoucnosti, patří k mnoha pocitům krásy. Něco, co zářilo jako krása, ve mně cosi rozezvučelo, o čem jsem si poté, co to zmizelo, řekl: Teď jsem byl sám se sebou a zároveň součástí světa, na okamžik se zatajeným dechem, pak úplně uchvácený a stržený, žasnoucí, rozrušený, pasivní a klidný, očarovaný kouzlem zjevení, které mne zasáhlo. Pocity radosti. Štěstí. Tvář spícího dítěte, které neví, že je někdo pozoruje. Klidná, nerušená krása. Bez zprostředkování. Všechno je samo sebou.

Čas se zastaví a prožitek zkondenzuje v krásný obraz. Během vjemu tuším skutečnou podstatu věcí, jejich nejobecnější vlastnosti, o kterých se teď domnívám, že leží mimo všechny kategorie lidského myšlení.“

Jaroslav Svoboda: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku (Smart Press 2009)

„Ekozahradník se vyznačuje tím, že tak dlouho pozoruje přirozenost a lehkost přírodních procesů, až mu nezbude jiná volba, než je aplikovat i sám na sebe. Příroda i vesmír nabízí velikou hojnost a my ji můžeme snadno směrovat podle našich představ.“

„Věci můžeme buď komplikovat, nebo zjednodušovat. Mým koníčkem se stalo to druhé. Postupným pozorováním a přemýšlením jsem dospěl k šokujícímu odhalení, že příroda při svém růstu a vzkvétánínení závislá na lidech. Kdyby totiž byla, už by tady asi nebyla. Pocítil jsem při tom nejen úlevu, ale poměrně i velkou inspiraci k dalším zajímavým výsadbovým plánům.“

Napište první komentář

Přidat komentář
Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
BBCode:
Komentář:*
Kód:**
	Chci být informován emailem o budoucích komentářích.       *vyžaduje vyplnit pole E-mail