Všechny vás tu zdravím, onehdy se mi myšlenky opět trošku zatoulaly do minulosti, a vyzvaly mě k malému ohlédnutí se, j určité reflexi. Byla to vlastně otázka, která se mi v různých obdobích vrací a která se týká setkávání se mezi "buddhisty" navzájem.

Jak jsem to vlastně zatím zažil u následovníků Dharmy (v rámcirůzných škol a skupin) s jejich nedoktrinální "otevřeností" asrdečností, nesektářskou vzájemností?

Myslím tím konkrétně tady, kde žijeme, kde každý (jinak) působíme. Mámještě v živé paměti některá konkrétní setkání třeba na oslaváchtibetského nového roku (Losaru), kam jsem občas v minulých letechzavítal. Jednotlivé buddhistické "skupiny" a aktivity (či projekty) setu prezentovaly, bylo tu pohoštění, tombola, lidé se tu setkávali,seskupovali se do hloučků. Protože jsem povahy trošku zvídavé, tak itato událost mě trošku vnitřně vyzvala k sezámování. A tak jsem siřekl, že bude fajn, když se s pár lidmi dám do řeči. Mým důvodem nebyloto, abych zjistil jak a co metodicky praktikují, jakému "buddhistickémusměru" složili sliby či věrnost, a co mi mohou doporučit. Měl jsemzájem prostě začít živý rozhovor, zcela volně, a tak mi okolnosti spíšnabídly "začátek" v podobě letáčku na stole, vlídného úsměv, tudůležitý výraz ve tváři nad knihou na stolku, tu rozvěšené vlaječky nadnámi... byla tu spousta okolností, které mohly rozhovorodstartovat. Některá setkání proběhla v duchu více než diplomatickém -jsem ten a ten... praktikuji to a to, tolik let...a ty?... našeskupinka se schází... zajímáte se o náš projekt?...no máme tu...

Někdy mi ale člověk, ke kterému jsem přistoupil zcela bez zábranpohlédl zpříma do obličeje... trošku se zarazil... pak se pousmál... akdyž zřejmě nezahlédl v mém "zájmu o něj" žádné postranní a výzvědnéúmysly, začal se pomalu lidsky otevírat. Náhle jsme se společně něčemuzasmáli, utrousili i nějaký ten vtip do vlastní "řad" a já si v téchvíli říkal, jak by bylo fajn, kdy i v buddhistických kruzích :-))platilo: "první je zájem o konkrétníhočlověka", otevřenost, ne-sektářské setkávání se, radostná zvídavost.To, že se díky "společnému pobytu v lidském světě" setkáváme a můžemespolu navázat obohacující spojení. No a pokud bude oběma v té situacifajn, tak se třeba dostaví i vzájemná srdečnost...

Až z tohoto pak pro mě prosvítá, kam jsme asi tak na svéDharma-štrece v oblasti "srdeční" dospěli, nikoli naopak. Docela bychněkdy řekl, že "dobrý praktikující" (potažmo vůbec fajn člověk)promlouvá očima stejně rychle jako srdcem, ukazuje svojí uvolněností anenuceností, jak na tom je, a k dialogu přispívá často veselou náladoua družností. No, moc tohle ještě sám nezvládám, někdy zůstávám u svýchzádumčivých básnických nálad :-) a dokonce se ostýchám navazovat řeč.Ale dělám na tom, aby se i tohle u mě pohnulo... po krůčcích.

Proto mám v oblibě lidi (či zde: praktikující), kteří se dokážípřenést přes svůj "dhrama-školní stín" do otevřené "dharma-srdečnéspolečnosti s druhým" a nenastavují se při přímém rozhovoru stylem "jápatřím tam a tam" a my to máme "tak a tak". A pak: těšilo mě a nashle.Respektuji vnitřní pravidla různých dharma škol a rozhodně není správnéna někom vyzvídat něco, o čem by hovořit neměl. Ale nepsaná "pravidla"srdečnosti, nadlehčení vlastní sebe-důležitosti (a třeba i švandy zesebe sama) podle mně prolamují zdánlivá "vrata" mezi sály a síněmi, kdese odděleně praktikuje na sto a jeden způsob - do jediného prostranstvíDharmy, kde se opravdu děje neomezené a sjednocené.

Tolik tedy má radostná úvaha a reflexe, vlastně už zase před-Losarová.

Pavel S.

Komentáře (3)

Přidat komentář
Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
BBCode:
Komentář:*
Kód:**
	Chci být informován emailem o budoucích komentářích.       *vyžaduje vyplnit pole E-mail