Shrnuto: pokus o hledání zdravých míst a přístupů v sitemap západní dharmy z mírně skeptické perspektivy je v našich podmínkách nanejvýš užitečný. Je zajímavé a poučné sledovat, jak si západní učitelé Dharmy poradí se zvoleným tématem výkladu, zejména pokud mají tendenci opustit bezpečné vody převyprávěné Dharmy a přinést kousek své kůže na trh.

Celá řeč víceméně stavěla na tématu „klišé o Tibetu" vs. „pravý odkaz". Jako president Institutu pečujícího právě o zachování tibetské kultury má Oliver živě před očima problematičnost prezentace tibetské kultury na Západě v jejích pokleslejších formách, ať už jde o polohu pseudofolklorní, romantizující, new-ageovou, sentimentální, popovou či jinou.

Tady trochu naskočila hyperbola a mohlo to v posluchači zanechat pochybnost o smyslupnosti interpretace a aplikaci tibetské kultury na Západě vůbec (kdyby to nevyšlo z úst ředitele Institutu).

• Běžnou iluzi setkání s autentickou tibetskou kulturou i její důsledky přednášejcí očividně důkladně zná, tak jako je koneckonců máme možnost poznat i my díky různým lokálním aktivitám, které si „Tibet" vypůjčují k dalšímu zpracování. Problém byl shrnut v citaci Jeho Svatosti dalajlamy: „Ne vše co pochází z Tibetu je hodno uchování."

Vahou této zkušenosti navigoval přednášejcí přítomné zájemce o Dharmu tam, kde lze buď přímo ověřovat a konfrontovat s naším přístupem, ba přímo v praxi aplikovat (tibetská medicína), nebo prostě jen zakoušet (jemná vnímavost vůdči dechu), vždy ale s důrazem na pěstění pozorovací schopnosti a úsudku. Bylo milé že se řeč nestala návodem k obrazoborectví nebo odsunutí přežitých kulturních forem. Jen se do ní jemně otiskla zkušenost toho, že detailní know-how může být únikem před univerzálním poselstvím, jež na nás z Tibetu vyzařuje, jelikož „si nevšímáme té nejobyčejnější věci, která nám může umožnit jít za utrpení".

• Jinými slovy, tibetská kultura zůstává sama sebou tam, kde čerpá z Dharmy, a kde ty, kdo jí naslouchají a vnitřně se jí zaobírají, k Dharmě navrací.

Je jasné že každý výklad si žádá svou porci generalizací. Otevřeným koncem Oliverovy řeči je tedy naše porozumění pro toho, koho oslovily třeba vzory na tibetských brokátech nebo chuť momo, byť se tato cesta k Buddhovu sdělení může zdát dlouhá a nejistá.

Ale koneckonců i samotná přednáška se držela tohoto intineráře.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..