Nakladatelství Pragma dotisklo před letošními Vánocemi tuto v v A6kovém formátu vydanou knížečku od XIV. Dalajlamy.
Při nákladech ve kterých Pragma obvykle vydává své knohy to znamená, že tento hutný výklad jádra sútrové tradice zdobí nejednu českou knihovnu, což už samo zavdává důvod k recenzi.

Právě vzhledem k obsažnosti a hutnosti běžná "pragmová" úroveň překladu neumožňuje pro toho, kdo již není detailněji s tématem obeznámen, hlubší proniknutí. Najdeme zde odkazy na klíčovou primární literaturu (z níž v češtině vyšel pouze Šantidéva), jež spolu s krátkými shrnutími probraných témat vytvářejí dojem průvodce na cestu.
Jeho Svatost v tomto krátkém textu zachytila všechny podstatné aspekty učení Čtyřech pravd z mahájánové perspektivy, konkrétně v gelugpovsky laděném racionálnějším podání, nutno říci především z pohledu relativní pravdy. Je pak pochopitelné, že náhled prasanghiky je tu vyzvednut jako 'nejúspěšnější'.
Místy mne zamrzelo, že nebyl prostor pro rozvedení některých zcela zásadních tvrzení, na nichž pak další partie textu staví. Např. tvrzení "Co se týče duševního světa, nelze tvrdit, že by kontinuum vědomí v živých bytostech bylo výsledkem karmy" na str. 82 se obejde bez dalšího osvětlení.
Text vyjadřuje respekt k současným exatním vědám, obrací se k nim jako k vyšší autoritě relativní úrovně poznání a používá jejich teze k potvrzení některých výroků, či dokonce jim dává validotvorný kredit. Jen jednou s vědeckými argumenty také polemizuje. Je zajímavé sledovat, jak se tu spájí dharmová autoritativnost se vstřícností k jiné, tedy vědecké formě poznávání.

Není ničím novým, že Jeho Svatost klade důraz na rozumovou složku poznávacího procesu a nezastupitelnost její role i při práci s emocemi. U tohoto textu to jen vystupuje -díky jeho koncízní formě- více do popředí. Je tu tak v čisté podobě demonstrován metodický přístup "krok za krokem".
Text je pro začátečníka místy dost obtížný a možná i nepřístupný, zatímco pro člověka obeznámeného se základy Dharmy je inspirativní svou vyhraněností a promyšlenou koncepcí. Ten, kdo se věnuje studiu Střední cesty, tu může vnímat jistou jemnou kontroverznost, která vyplývá z osvětového charakteru textu, jenž se ale zároveň nevzdává aspirace na možnost zásadnějšího uchopení Čtyřech pravd.

Knížka je jistě dobrým reprezentantem tibetské dharmové tradice s pro ni typickou synkrezí, a zároveň pěkným příkladem svébytného přístupu tibetských lamů, kteří bez skrupulí a zdá se zcela bytostně narušují naši představu nutnosti logické konzistence.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..