|
Formule lodžongu
I. PŘÍPRAVA, jenž je základem praxe dharmy
1. Začni prohloubením čtyř připomenutí.
Měj neustále na mysli ty nejzákladnější věci: to, že lidský život a každá jeho chvíle jsou drahocennou příležitostí, dále neodbytnost pomíjivosti a smrti, pak také to, že „svět“ je vyústěním našich vlastních aktů, a nakonec nevyhnutelnost utrpení tam, kde je jakékoliv ulpívání, ať už na dobrém či špatném, vysokém či nízkém.
Uvědomuj si rozdíl mezi životem samsarické bytosti a životem živoucího buddhy.
II. HLAVNÍ PRAXE, jíž je cvičení v bódhičittě
páramita velkorysosti (symbol: klenot splněných přání)
Velkorysost je neustálou a úplnou otevřeností. Je odložením vlastních schémat a projektů.
2. Považuj všechny jevy za sen.
Cokoliv zakoušíš, nahlížej jako iluzi, fata morganu, sen.
3. Zkoumej podstatu nevzniklého vědomí
Nahlédni svou mysl, vnímej, co se v ní odehrává, až si uvědomíš, že tu není nic, čeho by ses musel či přímo mohl držet. Otevíři se smyslu jedno-duchosti a nevkořeněnosti. Nevzniklé vědomí je ne-existující vědomí.
4. Odlož dokonce i protijed.
Připusť si, že tvé pochopení je převážně rozumové, že jsi se dosud nevymanil z konceptů. Neupadni do extrému prázdna.
5. Spočiň v přirozenosti esence mysli.
Nenásleduj rozbíhavé myšlenky.
Skrze meditaci a přiblížení se absolutnu můžeš přesáhnout smyslovou úroveň a klidně spočinout v projasněné a neposuzující mysli. Je to jako vrátit se konečně domů. Tato zkušenost je nazývána základním dobrem.
6. Mezi meditacemi buď dítětem iluze.
Rozvíjej bdělost a odlehčenost i po meditaci. Měj radost ze hry, pěstuj pocit nezabředlosti do praxe i do samsáry.
7. Dávání a přijímání má být prováděno střídavě. Obojí je třeba spojit s dechem.
Předávej dál své štěstí, radost, všechno co ti dělá dobře. Přijímej všechny problémy a utrpení, všechno, co vnímáš jako negativní. Rozpouštěj tak všechna teritoria a bariéry. Mahajána znamená nezabezpečovat se. Stávat se tím druhým. Není tedy třeba mít něco předem uvnitř, chceme-li dávat. Když začneš být zraňován tím, že jsi upřímný, tehdy jsi schopen výměny. Dáváš upřímnost a přijímáš přetvářku – to je tonglen. Za tím vším prozařuje radost.
8. Tři předměty, tři jedy a tři semínka ctnosti.
V meditační praxi pracuješ s vášní, agresivitou a ignorancí, tři semínka jsou jejich nepřítomností. Tři reflektované předměty jsou přátelé, nepřátelé a bytosti tobě lhostejné. Bereš na sebe agresivitu svých nepřátel, vášně svých přátel a lhostejnost těch neutrálních. Kdykoliv se jed objeví, začni s praxí tonglenu. Když nemáš objekt averze, chtění a ignorance, neudržíš je u sebe. Tak odetínáš kořeny tří jedů zacházením s druhými, spíše než se sebou samým.
9. Pracuj s formulemi při všech aktivitách.
Kdykoliv u sebe zachytíš sobeckou myšlenku, vzpomeň si na slova: „Všechen zisk a vítězství druhým, sám si ponech jen hořkost porážky a ztrát.“
10. Začni s výměnou u sebe samého.
Veškeré žádostivosti po příjemném oddávej pryč. Vzdej se i posledního koutku soukromí. To je hrdinstvím. První myšlenka je nejlepší.
11. Když je svět naplněn zlem, proměň všechny problémy v cestu k buddhovství.
Život bez problémů je chimérou. Je třeba odložit mentalitu vlastní ubohosti. Velkorysost tě propojuje s vnitřním zdrojem bohatství.
12. Shrň všechny problémy do jednoho.
Tvé problémy pocházejí jen z tvých vlastních chyb, není na koho si stěžovat. Jsi problematický, jen pokud jsi nerozvinul dostatek vřelosti a empatie.
13. Uvědomuj si laskavost každého.
Nebýt druhých a jejich chyb, neměl by jsi s čím pracovat, jak přesáhnout sám sebe a ani čeho dosáhnout. Ať se děje cokoliv, není třeba to brát tak vážně.
14. Vidět zmatek jako čtyři káje je nepřekonatelnou ochranou prázdna.
Zjišťuješ, jak funguje tvá mysl. Prázdno je nejlepší ochranou, protože drtí pevnost a ustálenost tvých názorů. Uč se umění propojit nejistotu otevřenosti s jasností vhledu do situace a dosáhnout panoramatické zkušenosti.
15. Čtyři praxe jsou nejlepšími metodami.
Shromažďování zásluh, zřeknutí se zlých činů, obětování dänům a obětování dharmapálům. Propojuj se s posvátným, nech věcem přirozený běh. Neopakuj stejné chyby s odkazem k Útočišti. Buď vděčný za každou obtížnou situaci, která je připomínkou tvé nebdělosti. Proměňuj zmatek agresivity v kultivovanost.
16. Cokoliv tě překvapí, propoj se s tím skrze meditaci (doprovoď meditací).
Buď otevřený i přesný a uvědomuj si zároveň svou pozici. Nejde tu o adekvátní reakci, ale o reflexi dávání a přijímání.
17. Uplatňuj pět sil, zhuštěných klíčových instrukcí.
Silné předurčení – ztotožnění – semínko šlechetnosti – sebereflexe – aspirace.
1. Předurčení k rozvinutí dvojí bódhičitty znamená neztrácet čas, neoodělovat se od cíle. Nepřetržité úsilování přináší radost a ocenění každé situace. Praxe povznáší. Dharma se stává tvým milým.
2. Osvojení je postupná převaha dharmických postojů nad samsarickými. Bódhičitta se odkrývá jako něco přirozeného, všechno ve tvém životě k ní odkazuje.
3. Nepřerušovat praxi. Tvé tělo, řeč I mysl jsou oddány rozvíjení bódhičitty.
4. Ozve-li se ego, říká si tak o ujařmení.
5. Každou meditaci zakonči přáním osvobodit všechny bytosti, nezapomínej ani ve snu na dvojí bódhičittu, a uplatni ji, ať se objeví cokoliv.
18. Mahajánová instrukce pro vypuštění vědomí ve chvíli smrti obnáší pět sil: naše chování je důležité.
Je tu možnost sblížit se s vlastní smrtí. Smrt je neustále přítomnou výzvou k odložení těla. Jestliže se bráníš poselství smrti, stáváš se živýou mrtvolou.
1. Předurčení je udržet neegovost i ve chvíli smrti.
2. Osvojení je nepropadnutí panice ve chvíli smrti.
3. Semínko šlechetnosti je umět se všeho pustit.
4. Sebereflexe spočívá v uvědomění, že ego neexistuje.
5. Aspirace je uvědomění tvé nezměrné síly a touhy otevřít se.
Nejvyšší instrukcí ohledně smrti je spočinout myslí v přirozenosti aláji.
19. Celé učení se shoduje v jednom.
Jde vždy o rozpouštění ega, to je měřítkem. Jiný účel není. Ego je setřásáno skrze disciplínu šamathy a vipašjany a praxi bódhičitty, Když neulpíváš na egu, všechny dharmy jsou jedním.
20. Z obou svědků ponech hlavního.
Jsou to názor druhých a tvůj vlastní vhled. Upřímnost k sobě je autentičností. Nejde tu o otázku viny. Je to důvěra ve vlastní inteligenci, ne v já. Jsi jen sám sobě svědkem, nejde o introspekci.
21. Vždy udržuj jen radostnou mysl.
Vždy měj radost z každé rozpoznané chyby, protože je vybídkou k praxi dharmy. Tato radost je matkou soucítění.
22. Jestliže praktikuješ i v rozptýlení, jsi dobře vycvičen.
Vše, co tě vyvede z míry, ať se stane připomínkou bdělosti. Ať se každé hnutí mysli stane připomínku tvého prvotního lamy, tvé podstaty. Nikdy nebuďme otroky okolností.
23. Buď věrný třem základním principům.
Principu hinájánové bdělosti, mahájánové vstřícnosti a nekonformní moudrosti vadžrajány – všem zároveň. Dharma ať není ztracena na základě štěstí, jakéhokoliv druhu sebepotvrzení, jež by se usídlilo uvnitř ní. Jde tedy o 1. udržování samájí, především slibů útočiště a bódhisattvy, 2. zdržení se extrémních či zlotřilých činů a 3. rozvíjení trpělivosti a nestrannosti.
24. Změň svůj postoj, ale zůstaň přirozeným.
Běžný postoj je: nejdříve já, pok ti ostatní. Změnit svůj postoj zde znamená prostě myslet vždy nejprve na toho druhého. Když umíš druhé vnitřně ocenit a přitom jim ponechat prostor, dovolí ti to zůstat uvolněným.
25. Nezmiňuj se o defektech.
Tvá arogance ráda mluví o slabostech druhých, aby se sama pozvedla.
26. Neposuzuj druhé.
Nepřenášej vlastní problémy na druhé tím, že je z našeho úhlu soudíš.
27. Nejdříve pracuj s největšími znečištěními.
Vnímej své problémy a pracuj s nimi. Pročišťuj je bez očekávání výsledků.
28. Vzdej se vší naděje na dozrání.
Lodžong ti nemá umožnit stát se tím nejlepším. Probuzení nesouvisí s ovládnutím světa, ale sebe. Úsilí o nabytí radosti, slávy či moudrosti je scestné.
29. Nejez to, co je otrávené.
Jestliže vzdávání se ega bude jen jinou cestou, jak jej upevnit, je to jako jíst otrávené jídlo. Nespojuj praxi s osobním dosažením, zřekni se jedu duchovního materialismu. Nepropadej zlu ani dobru.
30. Nebuď tak zásadový.
Nezjednodušuj si svůj úkol konvenčními měřítky a normami. Nenech se ovládat minulou zkušeností. Nepodléhej automatickým reakcím. Místo strategizování komunikuj přímo.
31. Neočerňuj druhé.
Někdy i sladká slova dokáží druhého ponížit. Hanět znamená vyzdvihovat vlastní ctnosti.
32. Nebuď zákeřný.
Nehledej zadostiučinění ve slabé chvilce druhých.
33. Nevyhrocuj nepříjemnosti.
Neuplatňuj na druhých svou moc. Nikoho nesrážej. Povzbuzuj každého na jeho cestě.
34. Nenakládej krávě volské břímě.
Nezříkej se své odpovědnosti. Druzí nám mohou pomáhat, ale neměli by přebírat naše těžkosti.
35. Nezkoušej být tím nejrychlejším.
Nesoutěž v dharmě, nebo se stane pouhou hrou. Realizace tě nemusí vzdalovat druhým.
36. Nejednej překrouceně.
Se zásadou ‘všechno nebo nic’ snadno propadneš mentální ubohosti. Přijímat to nejhorší v očekávání nejlepšího je nepochopením.
37. Nedělej z bohů démony.
Proč pěstovat nespokojenst a ukřivděnost, když můžeš být naplněn radostí? Tvá praxe a zkušenost tě nemají uvrhnout do neštěstí.
38. Nedělej z bolesti druhých nástroj vlastního štěstí.
Přiživovat se na cizím neštěstí přináší do budoucna jen sklíčenost.
39. Za všemi činy má být jediný záměr.
Nech své jednání prostoupit vlídností a vůlí vždy pomoci.
40. Naprav všechno špatné skrze jediný záměr.
V nejhorší bídě rozviň laskavost ke všem, kdo také takto trpí, a přijmi toto utrpění skrze tonglen. Znamená to přemáhat rušivé emoce.
41. Dvě aktivity: jedna na začátku, druhá na konci.
Každý den začínej uvědoměním dvojí bódhičitty, každý večer zkoumej, jak jsi jí dostál. Jestliže se to nezdařilo, najdi znovu propojení a usínej s tímto vědomím.
42. Ať se objeví jedno či druhé, zachovej trpělivost.
Ať se objeví radost či bolest, nenech je přehlušit tvou praxi. Nehledej výmluvy ve vnějších podmínkách, neutíkej se k nedharmickým lidem a situacím.
43. Hleď si oněch dvou, I kdyby tě to mělo stát život.
Udržuj za všech okolností sliby útočiště a sliby bódhisattvy. Udržuj svazek samáje a všechny tři prostředky.
44. Cvič se ve třech obtížíchných věcech.
Na začátku je třeba rozpoznat své rušivé emoce, pak je třeba je překonat, a nakonec je nutné se od nich úplně oprostit.
45. Přijmi tři základní příčiny.
Uvědom si nezbytnost učitele, který ti bude ukazovat směr. Uvědom si nutnost pracovat se svou myslí, oddat se plně dharmě. Uvědom si, že je třeba pěstovat takové životní podmínky, ve kterých se naše praxe prohlubuje.
46. Dbej, aby se ty tři nikdy neoslabily.
Dbej, aby se neoslabila oddanost k mistrovi. Dbej, aby se neoslabil postoj vděku a odhodlání k učení lodžongu. Dbej, aby si neporušoval sliby hinajány a mahájány, které jsi přijal.
47. Udržuj ty tři neoddělené.
Praxe lodžongu je věcí celé bytosti. Tvé tělo, řeč I mysl od ní nesmějí být odděleny.
48. Cvič se bez předsudků ve všech oblastech. Klíčem je dělat to vždy pronikavě a celým srdcem.
Praxe lodžongu vyžaduje nestrannost. Nevylučuj nic, co se objeví ve tvé zkušenosti.
49. Medituj vždy na to, co probudí nelibost.
Když nezačneš teď, problém příště jen zesílí.
50. Nenech se vychýlit vnějšími podmínkami.
Je to prosté: pokud je tvá situace dobrá, vydechuj to ven, pokud je špatná, vdechuj to dovnitř.
51. Tentokrát praktikuj hlavní body.
V minulosti jsi ztratit spoustu času, v budoucnu už nemusíš mít tuto příležitost. Hlavní body jsou tyto: 1. Dobro druhých je důležitější než naše. 2. Praxe učení, předaných mistrem, je důležitější než analytické studium. 3. Praxe bódhičitty je důležitější než jakákoliv jiná praxe.
52. Nepřekrucuj.
Je šest věcí, které v praxi překrucujeme: Trpělivost, touhu a vzrušení, pokud jsou směrovány všude kromě dharmy. Soucítění, pokud jej máme jen ze sympatie a ne s těmi, kdo páchají zlo. Hodnoty, pokud pilně pracujeme v osobním zájmu, ne na sobě. Radost, pokud nás těší neštěstí nepřátel, nikoliv šlechetnost a překročení samsáry.
53. Nekolísej.
Pokud máš nabýt jistoty v dharmě, nekolísej ve svém zaujetí pro praxi.
54. Vlož se do praxe celým srdcem.
Důvěřuj sobě a své praxi celou bytostí. Cvič se čistě v lodžongu – prostě a bez rozptylování.
55. Osvobozuj se zkoumáním a analýzou.
Nahlížej do své mysli a analyzuj ji. Tím se zbavíš rušivých emocí a ulpívání. Pak můžeš praktikovat lodžong.
56. Nelibuj si v sebelítosti.
57. Nežárli.
58. Nebuď frivolní.
Nešpičkuj a neznevažuj to, čeho si druzí cení.
59. Neočekávej potlesk.
Neočekávej uznání či odměnu za své dobré skutky.
|
Oblíbené: 1
