Kníže hlupák

Dva zenoví mistři - Daigu a Gudo byli pozváni ke knížeti. Hned při příjezdu řekl Gudo knížeti:
"Máte v sobě přirozenou moudrost a vrozené nadání pro Zen."
"Nesmysl," řekl Daigu. "Proč tomuhle hlupákovi lichotíš? Je možná knížetem, ale o Zenu neví vůbec nic."
Tak místo aby kníže postavil chrám pro Guda, postavil jej pro Daigua a studoval u něj Zen.

zdroj

Sníst svoji vinu

Jednoho dne se kuchaři nedařilo. Vařil pro Fugaje a jeho žáky Soto Zenu a nestíhal. Ve spěchu vyběhl ven, aby svým zahnutým nožem nařezal nějaké ty by_link_y. Nevšiml si, že přitom rozpůlil hada, co ležel v trávě. Kus hada byl proto v polívce spolu s by_link_ami.
Při večeři si žáci pochvalovali vynikající chuť polévky do té chvíle, než mistr našel ve své porci hlavu hada.
"Co je to?" zvolal a v prstech zvedl do výše vařenou hadí hlavu.
"Ah, tohle," řekl kuchař. Chytl ji a na místě snědl.

zdroj

Šaty pro děti císařovy

Tešu Jamaoka byl učitelem císaře. Byl také výborným šermířem a velmi zběhlým v Zenu.
Svůj dům otevřel tulákům a měl jen jedny jediné šaty. Dům plný tuláků znamenal, že Tešu nikdy nic dlouho neměl.
Císař si jednou všiml, že Tešu chodí pořád ve stejném a dal mu nějaké peníze na nové oblečení.
Když se znovu setkali, měl na sobě Tešu pořád ty staré odrbané svršky.
"Co se stalo s těmi tvými novými šaty?" zeptal se císař.
"Pořídil jsem nějaké šaty různým Vašim dětem," řekl Tešu.

zdroj

Zabíjení
Jednou Gasan řekl svým žákům o toto: "Ti kdož hovoří proti zabíjení a o tom, jak chránit všechny cítící bytosti, mají veskrze pravdu. Je správné chránit i zvířata a dokonce i hmyz. A dále - co s těmi, kdož zabíjejí čas? A co s těmi, kteří mrhají bohatstvím, co s těmi, kteří ničí v rámci politiky a hospodářství? To bychom také neměli přehlížet. A dále - co s těmi, kteří učí o osvícení? Vždyť zabíjejí buddhismus!"

zdroj

Tunel

Zenkai byl synem samuraje. Odjel do Edo dělat sluhu vysokému úředníkovi. Zamiloval se do jeho ženy. Když se jejich vztah provalil, zabil Zenkai v sebeobraně úředníka a se ženou uprchl.
Žili pak jako zloději. Ženina chamtivost však byla pro Zenkaie příliš. Znechucen ji opustil a putoval do provincie Buzen, kde žil jako žebravý poutník.
Chtěl nějak odčinit své zlé skutky. V blízkosti vedla cesta přes kopec pod nebezpečným převisem. Mnoho lidí tam zahynulo nebo se zranilo pádem do propasti. Zenkai se rozhodl vykopat pod horou tunel, aby lidé mohli putovat bezpečně.
Kopal tak přes 30 let, ve dne žebral, v noci kopal. Tunel byl už přes kilometr dlouhý, šest metrů do výšky a devět do šířky. Doslechl se o tom syn zabitého úředníka. Byl to skvělý šermíř, vyhledal Zenkaie a žádal satisfakci.
"Klidně." řekl Zenkai. "Můžeš mi uříznout hlavu. Nebudu se bránit. Nejdřív mě ale nech dokončit mé dílo." Zbývalo ještě dobré dva roky kopání.
Syn úředníka souhlasil, že počká. Čekal den, dva, měsíc. Hrozně se nudil a tak začal pomáhat Zenkaiovi s kopáním.
Postupem času začal obdivovat Zenkaiův charakter a pevnou vůli.
Poté, co tunel společnými silami dokončili, řek Zenkai: "Nyní mi můžeš setnout hlavu."
"Jak bych mohl," řekl mladý muž se slzami v očích. "Jak bych mohl setnout hlavu svému učiteli?"

zdroj

Brána od ráje a brány pekelné

Voják Nobušige přišel za mistrem Hakuinem a zeptal se:
"Kde přesně je peklo a ráj?"
"Kdo jsi?" zeptal se Hakuin.
"Jsem voják," řekl Nobušige.
"Ty že jsi voják? Který vládce by tě chtěl do své stráže?" řekl Hakuin. "Vždyť tvoje hlava vypadá jak tykev!"
Nebušige vytrhl z pochvy meč a namířil jej na Hakuina.
"To že je meč? Vždyť to je sotva tintítko! Kdeže by tahle věc dokázala utnout mi hlavu!" zvolal Hakuin.
Jak tam tak Nebušige zuřivě máchal mečem, Hakuin řekl:
"Tohle jsou brány pekelné."
Na tato slova samuraj schoval svůj meč, poklonil se a stal se mistrovým učněm.
"A takhle se otvírá brána do ráje," řekl ještě Hakuin.

zdroj

Poslední vůle, testament

Ikkiu byl slavný učitel Zenu. Žil v období Ashikaga a byl synem panovníka. Když byl ještě malým chlapcem, jeho matka opustila rodinu a šla do kláštera studovat Zen. Podobně jako ona se Ikkyu stal žákem Zenu. Když jeho matka umírala, nechala mu dopis následujícího znění:

Pro Ikkyho:
V tomto životě jsem dokončila, co jsem měla a vracím se na Věčnost. Přála bych si, aby jsi studoval Zen a uvědomil si svou přirozenou buddhovskou podstatu. Pak budeš vědět, jestli jsem či nejsem v pekle a jestli jsem či nejsem pořád s tebou.
Jestli se z tebe stane člověk, který bude považovat Buddhu a jeho následovníka Bódhidharmu za své sluhy, bude lepší, když studia opustíš a budeš konat dobré skutky. Buddha učil 49 let a nikdy nepromluvil ani slovo. Měl bys přijít na to, proč. I kdybys na to nepřišel, snaž se nepřemýšlet jen tak zbůhdarma.

Tvoje matka
ni zrozená, ni mrtvá,
1. září

P.S. Buddhovo učení tady je především, aby pomáhalo druhým na cestě k osvícení. Jestli podléháš některé z jeho metod, nejsi než zdatný, ale ignorantský červ. Je tu 80.000 knih buddhismu a kdybys je všechny přečetl a pořád nerozuměl své buddhovské podstatě, neporozumíš ani tomuto dopisu. Toto je má vůle a testament.

zdroj

Kyselé miso

V Bankeiově klášteře vařil Dairyo. Bankei byl už starý a kuchař měl starost o jeho zdraví. Dával mu proto vždy to nejčerstvější miso (kvasnicovou kaši z rýže a obilí, základ stravy mnichů v klášteře).
Bankei si všiml, že dostává lepší stravu než ostatní. Nechal si kuchaře zavolat. Ten mu řekl, že podle něj by ve svém věku měl Bankei jíst jenom čerstvé miso.
"Tedy bude lepší, když nebudu jíst vůbec," řekl Bankei, šel do své komnaty a zamkl za sebou dveře.
Dairyo šel ke dveřím a prosil mistra o prominutí.
Po sedm dnů seděl Dairyo přede dveřmi a mistr ve své komnatě. Nakonec Dairyo, hladový a nešťastný zvolal:
"Dobře mistře! Máte pravdu. Vy nemusíte jíst, ale já jsem ještě mladý a jídlo potřebuju. Nemohu být bez jídla už napořád."
Na to Bankei otevřel dveře. Smál se a řekl:
"Chci jíst stejné jídlo jako ostatní. A až se staneš učitelem, chci, abys na to nikdy nezapomněl."

zdroj

Zlatý řez

Sen no Rikju byl mistrem čajového obřadu. Spolu s dekoratérem zavěsoval koš květin. Mistr pořád nebyl spokojen a dekoratér přemísťoval koš o kousek a ještě o kousek vpravo, pak vlevo, pak ještě o drobný kousek vlevo. Dekoratér si označil to místo a pak předstíral, že neví kde to je.
Mistr mu zase říkal kam, má koš umístit. Spokojen byl až když koš zase seděl úplně přesně na onom označeném místě.

zdroj

Správné a špatné

Když Bankej pořádal své meditace v ústraní, zúčastnilo se vždy velké množství lidí z celého Japonska. Stalo se, že na jedné akci přistihli žáka, jak krade. Bankejovi byl případ přednesen a byl požádán o to, aby žáka vyhostil z komunity. Bankej to celé ignoroval.
Na jednom z dalších sezení ten samý žák znovu něco provedl a Bankej to znovu zahrál do autu.
To dopálilo spoustu žáků a poslali Bankejovi petici, v níž chtěli, aby zloděje vyloučil. Když by se tak nestalo, hrozili odchodem.
Bankej si petici přečetl a všechny svolal. "Jste moudří," řekl Bankej. "Tak dobře rozeznáte dobro od zla. U mě se už ani učit nemusíte. Ale tady chudák bratr ještě nerozezná dobro od zla. Kdo jiný by jej tedy měl učit, než já? Jsem odhodlán jej učit dál, i když Vy všichni odejdete."
Proud slz vytryskl z očí onoho zloděje, jak tam seděl u nohou mistra. Všechna touha krást byla náhle ta tam.