Chtít přiložit obvyklou představu o tibetském buddhismu ke stylu Dzongsara rinpočheho je asi jako ptát se, jestli ufo může vjet do zákazu vjezdu. Lama, který sám sebe v Praze úsměvně označil za džihádistu buddhismu, nenechává na první pohled kámen na kameni. Při bližším pohledu nás ale zaujme především to, že ve svém přístupu spájí zdánlivě nespojitelné – spontální, autentické jednání s promyšlenou strategií a zcela cílevědomým směřováním.

Jestli je dnes tibetskému buddhismu na Západě něčeho třeba, zdá se, že je to reformátor či reformátoři ve velkém stylu z řad samotných lamů a rinpočheů, kteří se chopí svého díla dříve, než bude Dharma rozebrána a po dostatečně stravitelných kouskách vyvedena do hájemství new age. Drozgsar rinpočhe je ve věci zachování ryzosti Dharmy nekompromisní, ale zároveň otevřeně mluví o tom, že je třeba zbavit ji folklórních nánosů. Také přesvědčení o kulturní nadřazenosti jejích nositelů rinpočhe, jak se zdá, vnímá jako překážku v porozumění potenciálu západních adeptů.
Po svatém pobluznění a prvotním entuziasmu se –pochopitelně nejprve v USA– zvedla také vlna kritického nahlížení, které si všímá toho, jak jednotliví učitelé naplňují ve svém životě učení, které předávají, také adekvátnosti předávaných metod pro Západ, a v neposlední řadě toho, s jakou mírou empatie uchopují naši lamové mysl západního člověka, včetně jeho kultury a sociálních zvyklostí. Dzongsar rinpočhe byl prvním, kdo tento trend s pochopením reflektoval, kdo se veřejně kriticky vyjádřil k některým manýrám svých kolegů, a kdo z něj vyvodil přímé důsledky pro způsob předávání Dharmy. Když Rinpočhe před časem zveřejnil analýzu současné situace na svých stránkách www.siddhartasintent.org, mnozí učitelé i adepti byli asi šokováni už pouhým pojmenováním nešvarů: spirituální kolonialismus, materiální pragmatičnost, podbízivost. Těmito ozdravnými řezy, podloženými osobní odvahou a nasazením, navazuje Rinpočhe nepochybně na syntetické dílo svého velkého předchůdce z vlastní školy Trungpy rinpočheho.

Jak známo, Trungpa rinpočhe byl prvním (a možná dosud jediným) buddhistickým mistrem, který měl odvahu vstoupit nahý do víru západní civilizace a vnést do jejích komplikovaných podmínek Dharmu bez kompromisů a v celé její komplexnosti a hloubce. Nebyl někým, kdo bezdůvodně negoval původní formy, ani reformátorem, kterého hnala pouhá touha dát věcem novou podobu. Jen je autenticky prožíval a předával, inspirován danou situací. Oba tito mistři odložili povrchní konzervativismus, ale zato šli opravdu až ke kořenům přenosu. Oba jsou v tomto smyslu fundamentalisté par excellence, a navíc extrémně vnímaví, umělečtí duchové, kterým vděčíme za odpouzdření Dharmy a zpřístupnění v její vitální podobě.
O to zajímavější je srovnání jejich východisek a přístupů.

V textech Trungpy rinpočheho, osamoceného bojovníka, se mísí s nepodmíněnou radostí a svobodou také tóny vykořeněnosti a splínu. Dzongsar rinpočhe je původem Bhútánec, a žije přirozeně kosmopolitní život beze stesků. Je to patrné už z toho, s jakou živelnou potěchou se chápe vymožeností Západu. Při hovoru si pohrával se zbrusu novou verzí i-Phonu a při posledním výkladu demonstroval svá díla na novém macovském PowerBooku.
Jako moderní člověk opravdu není zatížen tibetskými tématy, spíš se v každé situaci vydává právě tam, kam ukazuje jeho intuice a předvídavost, bez ohledu na ustálené zvyklosti, o které by jistě nebyla v jeho milieu nouze.

Trungpa rinpočhe dokázal psát básně v perfektní angličtině, ale čteme-li například jeho výklady ke klasickým dílům západního malířství, jsou jeho postřehy poněkud schematické a mají spíše edukativní ráz. Dzongsar rinpočhe zdomácněl v západní kultuře a má vždy pohotově příměr ze života hvězd současného politického a kulturního výsluní. Když ale o něčem „nedharmovém“ hovoří, je patrné, že se orientuje a že měl možnost to hlouběji reflektovat. Co je nanejvýš pozoruhodné, je vcelku uznalý pohled na západní kulturu a myšlenkový svět, obecněji řečeno na světské výkony vůbec. To nepochybně odráží skutečný zájem, který teprve takovouto integritu vidění umožňuje. Mimochodem, jako překvapivý moment mi přišel několikerý povzdech Rinpočheho nad tím, že uznání a pozornost jsou na Západě vyhraženy jen akademikům a VIPům.
 
Trungpa rinpočhe se utkával s neomaleností a neposlušností hipíků, kteří kladli na oltář LSD a žili duchem protestu. Dharma je nadchla, ale chtěli si ji vykládat zcela po svém. Dzongsarovi rinpočhemu, jak jsme slyšeli v Praze, dělá dnes starosti spíše interference jiných, a to všech slibovačných směrů s Dharmou, způsobující nepřímo všeobecný nezájem o hlubší učení a o jeho praxi. Rinpočhe si stýskal nad všelijak ochucovanou, přihřívanou a přežvýkávanou „dharmou“, která postupně infiltruje do všech oblastí, od filosofie přes vědu až po popkulturu. To je u něho nesmírně přesvědčivé: touha po sdílení ryzí, původní, neinfiltrované, od habituálních a kulturních nánosů oproštěné, a přitom nesimplifikované verze Dharmy.

Zatímco Trungpa rinpočhe se za svůj krátký život mohutně rozmáchl a nechal za sebou obrovské dílo, desítky center a několik početných organizací, žijíce přitom na hromádce se zhulenými hipíky, Dzongsar rinpočhe je mnichem, který prozatím zůstává spíše u jakési fluidní sanghy, zatímco se věnuje jasně vymezeným a dotaženým projektům, údajně na útěku před svými příznivci a obdivovateli.

Tyto všechny skutečnosti hovoří pro to, že aktivity Dzongsara rinpočheho by mohly mít značný dosah, aniž by předčasně podlehly degenerativnímu procesu, jenž, jak známo, jde obvykle v patách rychlému bujení. Je přitom dobré mít na mysli, že Rinpočhe zosobňuje radikálně inovativní přístup, ale že i zcela konzervativní forma, tak jak jsme ji letos zažili u další výnamné návštěvy tohoto roku, Taklung Tsetrul rinpočheho, má v případě autentického mistra stejnou přesvědčivost a dokáže stejně silně oslovit. Je nepochybně nesmírně přínosné, že Dharma je takto zpřístupňována ve své diverzitě, tak aby mohla oslovit různé lidské potřeby, postoje a přístupy. Teprve čas ukáže, nakolik bylo prozíravé vycházet v tomto přechodném období vstříc naší rozmělňující a konzumující mentalitě. Už teď to ale pochopitelně závisí na nás samotných, na tom, jestli dokážeme takovou velkorysou nabídku rozpoznat a docenit.

Komentáře (22)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..