Probouzí to reminiscence na „naši sametovou“, tentokrát dokonce v mnišském rouchu. Místo cinkání klíči recitují tisíce buddhistických mnichů Metta suttu a chantují „demokracie, demokracie“. Civilní demonstranti zatím požadují propuštění tisíců uvězněných lidí. Zdá se to tak přirozené a samozřejmé: pomozme jim přece ke svobodě!

Vpražském buddhistickém centru Lotus visí výzva "Sign Freedom For Burma" www.avaaz.com. V médiích slyšíme o zastřelených buddhistických mniších a vše vypadá jednoznačně: jak skvělé že můžeme svým podpisem pomoci théravádovým bratřím zpod útlaku vojenskéí junty! Přesto, než zaujmeme postoj a podepíšeme petici, měli bychom do situace alespoň trochu vidět. Jistěže, mniši to myslí dobře a upřímně. Ale právě pro nečisté úmysly je ideální skrýt se za ty čisté. Je proto třeba být v každém momentě, servírovaném médii jako samozřejmnost, vnímavý vůdči možné manipulaci. Etablovaným médiím, které zastupují vyhraněné mocenské zájmy vítězů globalizace jde jako vždy o to, aby postačující většinu libovolnými prostředky obalamutila a názorově „obsedla“. Přirozená lidská touha po „pravdě a lásce“ či právu a spravedlnosti je v rukou manipulátora, jak jsme se mohli přesvědčit, tím nejefektivnějším šidítkem. Při troše zkoumání se dnes v Barmě nabízí v celku truchlivý obraz: působivou lokální scénu obstoupilo hned několik Otesánků.

Bylo by zajímavé slyšet co vlastně konkrétně vyhnalo mnichy z klášterů do ulic, což je stále ještě možno považovat za méně obvyklé. Jak bylo řečeno: Když Dharma prosákne do politiky, je to skvělé. Když je tomu naopak, dochází ke kontaminaci. Masová světská angažovanost mnichů je tedy vždy ožehavou otázkou. Původním podnětem k protestům byl podle lokálních komentátorů strmý růst cen paliv – 500% jen za poslední měsíc, a k tomu se pak buddhističtí mniši přidali.

Po 19 let vlády vojenské junty, podporované čínským režimem, byly oči světových politiků od Myanmaru odvráceny. Někdejšímu masakru na Náměstí nebeského klidu v Pekingu předcházel přitom barmský masakr s asi 30.000 mrtvých odpůrců režimu. To, že se Barma dnes dostala na přední stránky novin a stala se hlavním tématem projevu G.W. Bushe před OSN má ale jiný důvod. Barma je nejen zajíímavým zdrojem nerostného bohatství (plyn, celulóza, drahokamy) a pro Čínu, která zde vybudovala přes dva tisíce kilometrů dlouhý plynovod do své provincie Junnan důležitým přístavem pro import energií ze Středního východu, Afriky a Venezuely, ale především významným strategickým bodem, neboť umožňuje monitorovat umístění strategických zbraní patřících Indii, umístěných na Andamanských a Nikobarských ostrovech, a pohyb indického a dalších loďstev ve východní části Indického oceánu. Jde tedy o neuralgický bod strategických her Číny, USA a Indie, respektive provokaci USA, které testují svého hlavního protivníka. Dá se předpokládat, že jsme v těchto dnech nejspíš svědky ani tak ne boje světových medií za svobodu a spravedlnost, ale spíše mediální války, která má v důsledku nadělat pár vrásek Zemi středu, v jejíž režii zatím burmská junta vegetovala. Co se pak vynoří po úspěšné revoluci známe už docela dobře z našich podmínek. Už vidím Mr. Bushe v mnišském rouchu, jak s širokým úsměvem pózuje před slavnou pagodou v Rangúnu spolu se šťastně se usmívající skupinou mnichů.

Podrobnější info na indyblogs.typepad.com

Komentáře (1)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..