Zaslat heslo Registrace zdarma
  • Increase font size
  • Decrease font size
  • Default font size
registrace a přihlášení

RIME

09.09 2010
HOME arrow RIME arrow BLOGY arrow k lodžongu...
k lodžongu... Tisk E-mail
Sobota, 20 únor 2010
Zde je prostor pro diskuzi k tématům probíraným v "lodžongových večerech".

Ahoj Honzo

   Chtěl jsem ti nabídnou své postřehy k lodžongu. Uvažoval jsem, že to
napíšu na Rime, ale pro mne je Rime, jak již jsem dříve říkal dost
nepřehledné a navíc jsem nevěděl kam to tématicky zařadit. Pokud se týká
role svědka a adepta, tak to moc nefunguje. Je to výborný nápad, ale asi
týden jsem dokázal na zvolené téma psát postřehy. Pak se téma pomíjivosti
nějak vyčerpalo. Protože navíc jsem z druhé strany nenašel žádnou odezvu,
tak jsem to pustil z hlavy. Ale i žádná odezva je odezva a možná ta
nejlepší.
  Teď k samotnému tématu lodžongu. Je na tom vidět kus tvé poctivé práce, je
vidět, že to máš promeditované a dobře zpracované. Měl bych ti za to
poděkovat, ale nejde to, protože vděčný jsem  ve skutečnosti za úplně něco
jiného o čem napíši dále. Před tím, než jsem se pustil do lodžongu, tak jsem
si v textu "Oceán nejvyššího smyslu" přečetl o třech typech praktikujících.
1. typ okamžitý, 2. typ nenásledný 3. typ, který postupuje následně. Hned
jsem se v prvních dvou typech poznal a uvědomil si nedostatky a potřebu
systematicky na sobě pracovat. Toto jsem tedy očekával od lodžongu.
   Všechno je ale jinak. Ať jsem četl text z kterékoliv strany, nic moc mne
neoslovilo až na pár větiček, ale z těch se nedalo vyjít. Stejně tak v
přípravných praxích, které každý den dělám mne slova, která ve mně mají
probudit bódhičitu nijak neoslovovala. Nějakou dobu jsem se do toho nutil,
až mi došlo, že text lodžongu, stejně jako slova vyjadřující bódhičitu v
přípravných praxích ve mně "bódhičitu" zabíjejí. Když jsem si to uvědomil,
tak v tom okamžiku jsem pochopil, že bódhičita je přirozeností nás všech,
nelze ji naučit, nelze o ni psát ani mluvit a nelze ji dosáhnout. Je tady
když jsme opravdoví a spočineme ve své přirozené podstatě. Pak každý projev
této podstaty je bódhičita. Takže díky za to, že text lodžongu byl jednou z
okolností, která mne dotlačila k této zkušenosti. Po tomto, jsem se snažil
si text znova pročíst, zda přece jen tam nenajdu něco co mne bude
inspirovat, ale bylo to jako bych "tančil s mrtvolou". Nechci, aby to
vyznělo jako kritika. Chtěl jsem jen, aby jsi měl zpětnou vazbu, jak mi Vaše
práce pomáhá. Takže ještě jednou dík a pokračuj.

                                                             Karel

 

Ahoj Karle,

díky za Tvou zpětnou vazbu. Předevčírem jsem vkládal na rime Milarepovo poučení Gampopovi, které jasně podchycuje problém, o kterém se zmiňuješ. Shrnuto, pokud jsi rozvinul ‘přirozenou podstatu‘ a můžeš v ní prodlévat a z ní jednat, je veškerá analýza zbytečná, ne-li škodlivá.
Pokud jsi ale bódhičittu a svou možnou cestu k ní jen pochopil, potom, jak vždy říkal Soe Sa Nim, „pochopení nepomáhá“.
Setkal jsem se u sebe i u druhých s tím, že když se nějakým způsobem objevil hlubší náhled, záblesk stavu nebo trvalejší stav, v touze to udržet se člověk začne distancovat od toho, z čeho, jak se domnívá, právě šťastně vyvázl. Takový dualistický postoj pak ale je, jak říká opět Soen Sa Nim „bad number one“ :)
Bódhičitta znamená nemít žádnou bódhičittu. Jestliže jsi opravdový a spočíváš ve své přirozené podstatě, nemusíš se obávat, že by něco tvou bódhičittu zabíjelo. Jestliže nejsi opravdový a nespočíváš ve své přirozené podstatě, ale spíš tušíš svou cestu, je jistě dobré si v tom důvěřovat, ale je třeba to konfrontovat s hlubšími instrukcemi, které k takového stavu vycházejí a které k němu poukazují - adekvátním způsobem. Jinak se z toho stává takový antilodžong, kdy věci trivializujeme, jen abychom si vydobyli vlastní pravdu. Lodžongové reflexe nedoporučují sebezkoumání, ale obnášejí toto: „Všímat si našich reakcí na druhé lidi a situace tak, abychom chápali naše vlastní akty v kontextu jejich potřeb a očekávání“.
Lodžong začíná tam, kde jsme, tedy v dualistickém, samsarickém prostředí našich myšlenek a sklonů. Mapuje úskalí, které tato cestaobnáší, a ukazuje nám zkratku, která tudy vede. Zároveň je tu ale od začátku evokována absolutní bódhičitta jako výchozí základna pro instrukce lodžongu. To je právě na lodžongu to úžasné, že se v něm relativní a absolutní bódhičitta přirozeně skrze uplatnění setkávají, a postupná cesta se tak může kdykoliv stát cestou náhlou.
Nejde tu jen o inspiraci, naopak, nutně se objevují balvany dharmy, které je třeba skousnout a ztrávit.
Promiň, že se vyjadřuju, jako bych byl v těchto věcech nějak poučenější, tak tomu určitě není, jenom je často snazší vidět problém toho druhého než svůj.

Ať se Ti ve všem daří, Honza


Shlédnutí: 1063

  Komentáře (34)
RSS komentáře
1. k tomu
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 21-02-2010 09:07 , IP: 88.101.53.54
myslím, že pro západní přístup k dharmě je typická "vybíravost"; zatímco učitelé bez problémů integrují "vyšší" a "nižší", učení forem a učení za formami, sútru, tantru i dzogčhen, my vidíme překážky, kde nejsou, a pořád o nich přemítáme...Jitka
2. místo setkání - otevřené pro každého pří
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 21-02-2010 14:24 , IP: 90.181.55.231
Skoli napsal(a): 
> Ahoj Honzo, 
> pokud se ještě scházíte na kurz Lodžongu, napiš mi prosím od kolika hodin-prý je to v nějaké čajovně. 
> Díky 
> Láďa  
 
Ahoj Láďo, 
ano jsme každé pondělí od 18 hod v Dejvické čajovně, ul. Čkalova. Budeme se těšit! 
zdraví Honza
3. Metody
Přidal Mirek, 21-02-2010 15:43 , IP: 90.177.75.63
Myslím, že většina učení, a není jich málo, dá se říct miliony tanter vadžrajány, dzogčhenu, súter, definuje právě překážky na cestě dá se říct na míru, abychom si je uvědomili a osvobodili se od nich. Pradžňa (moudrost) a upaja (metody) jsou na cestě Dharmy nepostradatelné. Nevím ale jestli jsem pochopil správně poznámku Jitky. V absolutním stavu už sice tyto prostředky nepotřebujeme, a z něho k nám také promlouvají učitelé, ale ne všichni máme nejvyšší kapacitu být osvícení okamžitě. Takoví vzácní jedinci se sice v historii buddhismu vyskytovali, ale většina z nás toho schopna není. Nic nevytvářet, jenom nahlížet a spočívat je cíl, ale musíme vědět jak na to, jinak nám hrozí side-tracky (třeba že si myslíme, že to je ono, že jsme už osvícení nebo skoro). 
Mirek
4. Přidal Jitka, 22-02-2010 06:57 , IP: 88.101.53.54
Chtěla jsem jen říct, že abychom mohli trvale zažívat to, co je naší přirozeností, musíme k tomu vybudovat mosty a paradox - je to tu, ale musíme na tom pracovat - je to jen zdánlivý. Nechuť nebo neschopnost nechat se vést metodami může znamenat potřebu ega objevovat si Ameriku (a plýtvat naším časem) nebo nějakou další překážku na cestě. A tyto překážky opravdu existují. Dávám tedy za pravdu těm, kteří to tu vyjádřili obsáhleji a lépe než já. Jitka
5. Mirkovi
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 22-02-2010 08:12 , IP: 90.181.55.231
jen malou poznámku k Jitčině odpovědi. Rozpoznat jednoznačně svou vlastní "náhlost" nebo "postupnost" může být ošidné. Nejsme přece praktikujícími hínajány, mahájány, vadžrajány či dzogčhenu podle toho, jak bychom si přáli, ale podle toho, na jaké úrovni skutečně jsme.
6. Přidal Jitka, 22-02-2010 09:37 , IP: 88.101.53.54
Když Tsogyel prosila Padmasamhavu o předání nauk, nechal jí projít všemi stádii hinajány, mahajány, pak teprv jí předal vyšší tantrická učení. "Stát se vhodnou nádobou..." Myslím si, že ve většině případů adeptů na vysvobození je nutná metoda, metody, a strašně moc pokory, vždť hledáme poklad ukrytý v nás a k čemu je nám nějaká falešná pýcha na to, že my praktikujeme rovnou vyšší nauky? Koho to zajímá, koho to uvnitř ukonejší? Pokladem největším je pak učitel, který neživí naše ego, z jeho pastí nás vysvobozuje milujícím razantním působením své moudrosti soucítění. Jsem vděčná svému učiteli, že mě učí jak malé dítě práci s tělem, energií a myslí. Cítím ve svém nitru, že pravda dzogčhenu je pravdou mé intuice, ale nikdy bych k ní svým přímým prožitkem trvale nepronikla, kdyby mi můj učitel nepomáhal stát se onou vhodnou nádobou. Proto je dzogčhen tak krásný a tak mámivý, na dosah, ale pro připravené.
7. Přidal Jitka, 22-02-2010 10:08 , IP: 88.101.53.54
Překládám právě knihu Tibetan Sound Healing svého učitele a v této chvíli jsem u pasáže, která se možná do naší diskuze hodí. Tím nechci shodit diskuzi jako takovou, vedená s otevřeným srdcem je užitečná. Určitě ale existují problémy uchopení dharmy západní myslí a všichni jsme se s nimi setkali u sebe i u jiných (jak říká Honza, tam je to vidět nejlépe).  
Tenzin Wangyal Rinpočhe: "Dharma na Západě není zdaleka tak úspěšná, jak by mohla být a to je pro mne smutným zjištěním. Lidé provádějí s buddhistickými myšlenkami a filozofií spoustu bláznivých věcí. Pro někoho je buddhismus takovým intelektuálním stimulem, že je léta předmětem jeho diskuzí. A jaký je na konci toho výsledek? Co to změnilo na jeho chování? Studenti opakují tytéž dharma diskuze s tímto učitelem a tamtím novým učitelem, na tomto či onom retreatu, a na konci se nacházejí na tom samém místě, kde byli před deseti, patnácti, dvaceti lety. Dharma je v hloubi nezasáhla a nezapustila kořeny správným způsobem."
8. Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 23-02-2010 06:24 , IP: 88.100.236.121
Myslím si, že v přirozené podstatě mysli se dá jen spočinout nic víc a nekomplikovat to. To spočinutí dává všemu smysl. A my se musíme naučit svou přirozenou podstatu správně používat v každodenním životě. Většinou se ale snažíme intelektem svou přirozenou podstatu ovládnout. My jsme zvyklí hledat smysl - význam intelektem. To spočinutí ale dává všemu smysl - význam. 
K Jitčině překladu Rinpočheho. Je příjemné zjistit, že si toto učitelé uvědomují. K tomu mne napadá jen jedno přirovnání z bible. Pokud bychom učení viděli jako dům, do kterého je třeba vstoupit, tak je třeba vstoupit dveřmi a těmi dveřmi je opravdové srdce. Rozumí se tím být osloven učením v hloubi svého srdce. Kdo vchází okny je zloděj a to jsou všichni ti kdo se chtějí učení zmocnit svým intelektem, aby uspokojili svou potřebu po poznání, cítili se smysluplně, budovali si sebevědomí protože dělají něco co je vznešené a pod.
9. Naši učitelé...
Přidal Jitka, 23-02-2010 07:49 , IP: 88.101.53.54
Naši učitelé, pokud jsou to Guruové, si svou myslí Buddhy uvědomují daleko víc než to, co můžeme celkem jednoduše spatřit i my, jak tímto můžeme být překvapeni...:-)
10. Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 23-02-2010 10:01 , IP: 88.100.236.121
Hloupost je vždy překvapena moudrostí a lež pravdou. Tak jsem překvapený. :-) Takže když jsem překvapený, aspoň víš s kým máš tu čest.
11. Přidal Mirek, 23-02-2010 10:29 , IP: 90.177.75.63
Díky intelektu si ale na druhé straně můžeme uvědomit procesy, které se dějí v naší mysli a pracovat s tím. Pokud ovšem spočíváme v přirozenosti mysli jak píše Karel tak nic jiného už není třeba. Jenže buďme upřímní, na tenhle vrchol teprve musíme dorazit, a to kombinací všech možných prostředků - "zespodu" postupnou praxí a třeba "seshora" přímým uvedením učitele do přirozenosti mysli. Studiem třeba můžeme zjistit, že to co považujeme za spočívání v přirozenosti mysli je ve skutečnosti např. jenom dočasný zážitek uvolnění se od tenze našich běžných sebestředných aktivit, který může být sice fascinující, ale není to zdaleka stav překračující naše běžné zkušenosti smyslů. Některé filosofické školy v Indii v minulosti stavěly svou strukturu na intelektuálním zkoumání, například Střední cesta apod. Jenže tyto školy vedli velcí siddhové, kteří dokázali intelekt žáků usměrňovat a propojit ho s přímou praxí. Tady na Západě máme na jedné straně velkou volnost výběru učení i učitele, na druhé straně tu vládne nedostatečná znalost a zkušenost a tidíž nevázaný chaos a každý si může šermovat svými kusými znalostmi ku "prospěchu" spíše svému než obecného blaha. To měl Wangyal Rinpoche asi na mysli. Třeba ale zrovna a právě živé příklady našich autentických učitelů, jejich nesobecké rozsáhlé aktivity pramenící z moudrosti a soucitu nás mohou usměrnit a zasáhnout natolik, že začneme učení vnímat srdcem, budeme víc pokornější, vnímavější, soucitnější.. Metody jako lojong, pokud je praktikujeme opravdově, také moc prostoru pro intelektuaální surfaření neposkytují. Když mě někdo napadne fyzicky nebo psychicky, pomluví, využije, okrade.....a já mu nemám oplácet zlé zlým, naopak mám v sobě probudit laskavost a soucit, tak z toho se asi nevymluvím. To je otázka na tělo a buď to zvládnu, zpacifikuju sám sebe ev. i svého "nepřítele" a zaujmu širší, nedualistický úhel pohledu nebo se nechám strhnout navyklým úzkým sebestředným obranným reflexem a rozjedu řetězec emocí a trápení. A tak krok po kroku projdu jednotlivými praxemi lojongu, seznámím se s "panem já" (opatrně, abych se moc nevyděsil) a zvolím si směr plavby. Tenhle pragmatický přístup neznamená, že bych se neměl odvážit vzhlédnout k "výšinám", naopak, zkušenost ustání, čistoty, svobody... je velkým stimulem a může spálit hodně negativní karmy, ale naše tendence jsou silné, protože jsme z nich stvořeni, a budou se stále pokoušet vracet. V tom je dobré být realistický.
12. Přidal Jitka, 23-02-2010 16:04 , IP: 78.41.22.180
Hezky řečeno. Tenzin Wangyal Rinpoche jednou řekl, "myšlení není špatné, myšlenky vás tam dovedou, jen je většina lidí špatně používá." Taky si myslím, že nejde o to zvolit radikálně neintelektuální cestu - myšlení nakonec může být ornament, když už nás nezotročuje.
13. Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 24-02-2010 07:20 , IP: 88.100.236.121
Ten příspěvek Jitky mi mluví z duše. K předcházejícímu Mirkovu bych dodal Pokud spočíváme v přirozenosti mysli, tak již není nic potřeba? Skutečně? Spočívání je správné používání mysli a to je nepřetržité učení a nepřetržité chybování. A to nikdy nekončí. 
A co znamená postupnou praxí a nebo přímým uvedením? 
Žádná postupná praxe nás nikdy nedovede k přirozenosti mysli. Postupná praxe nás vyčerpá. Vyčerpá všechny schopnosti našeho intelektu i našich emocí. Čím jsme komplikovanější osobnost, tím komlikovanější bude naše praxe, ale dosáhneme jen toho vyčerpání - rozčarování, které nám umožní konečně vidět naši přirozenost. 
Žádné přímé uvedení není nic vznešeného není to přístup seshora jak píšeš. Je to něco tak obyčejného a samozřejmého co mají všichni lidé na dosah ruky. Jen si to musí uvědomit. Spíše bych řekl, že je to přístup zezdola. Je to hodně zemitý přístup. 
Postupná cesta rozvíjí naši chybu - touhu něčeho dosáhnout až do extrému, kdy si ji konečně uvědomíme. Je to zářný příklad jak špatně používáme mysl. Je ale důležité ji používat špatně, jinak bychom si to neuvědomili.  
Přímé uvedení tuto chybu odstranilo, ale upadlo do jiného extrému do lpění na přirozené podstatě. Příme uvedení je chvilkové spočinutí v přirozené podstatě. Už ničeho nemusíme dosahovat, ale nebylo prohlédnuto lpění a zákon příčiny a následku a tak i toho kdo byl přímo uveden do podstaty mysli čeká spousta práce.
14. Přidal Mirek, 24-02-2010 18:13 , IP: 90.177.75.63
Díky Karle za reakci, pokusím se trochu upřesnit své úvahy. 
Samotné spočívání v přirozenosti mysli je stav přesahující jakýkoliv dualismus, myšlení, pocity, metody, úsilí… Ty jsi měl na mysli asi spíše metody které k němu vedou. Po rozpoznání této prvotní čistoty (po přímém uvedení učitele, tj. udělení instrukcí, díky kterým se ti náhle rozbřeskne - může to být třeba praštění sandálem přes hlavu jako to udělal jistý zenový mistr) u běžných smrtelníků jako jsme my tuto zkušenost musíme kultivovat a udržet si ji, jinak zeslábne a můžeme ji dokonce ztratit, když nejsme pročištění a znalí. Říká se, že dzogčhen je nejrychlejší cesta, ale také riskantní (mohou nás totiž převálcovat vlastní emoce).  
Postupná cesta je trochu delší, ale zato bezpečnější, protože se očišťuješ a získáváš rozhled postupně, takže tě nemůže náhle nic překvapit.  
Ve druhém odstavci si trochu protiřečíš. Na jedné straně říkáš, že nás žádná postupná cesta nedovede k přirozenosti mysli a na konci to připouštíš. Jinak mám stejný názor na věc.  
O žádné vznešenosti tu nebyla vůbec řeč ve smyslu něčeho vysokého, nadřazeného něčemu jinému. Jestli vznešeného tak ve smyslu nepřítomnosti lpění, dualismu, znečištění… a to je, jak píšeš, něco zcela samozřejmého, jednoduchého, co je vlastní nám všem, ale bohužel si to neuvědomujeme. "Seshora" jsem dal proto úmyslně do úvozovek, aby nedošlo k omylu.  
Další odstavec o tom, že postupná cesta rozvíjí naši chybu...jsem asi úplně nepochopil, tak se k němu nebudu vyjadřovat. 
Nebezpečí upadnutí do extrému ať u té či oné cesty tu hrozí vždycky a proto nás čeká v každém případě spousta práce, abychom tyto překážky odstanily. To máš úplnou pravdu a také jsem to nijak nevyvracel, naopak.  
Nejsem jednostranným přívržencem té nebo jiné cesty, záleží na typu člověka, na jeho potřebách, sklonech, kapacitě atd. Ale je možná dobré zamyslet se nad tím co která cesta obnáší, abychom získali širší pohled na věc a třeba taky abychom náhodou něco nepropásli. Nejsem si ale jistý, jestli má smysl zrovna o tomhle tématu takhle abstraktně diskutovat. Také jsem zastáncem toho držet se jak říkáš při zemi a pracovat s tím co je momentálně aktuální. Jinak výměna názorů jako taková je určitě dobrá, protože nám odráží náš vlastní pohled na věc, naše reakce v mysli a taky se můžeme občas něco nového dozvědět.
15. Přidal Jitka, 24-02-2010 19:07 , IP: 88.101.53.54
s tím vyčerpáním, které nám nakonec umožní spočinout ve stavu přirozené mysli, jak píše Karel - to mi připomnělo, co k tomu výstižně řekl Ken Wilber: 
 
"On the whole, there exists a global resistance to and non acceptance of the entire quality of present experience - not just resistance to a particular present experience or some defined and evident aspect of present experience, 
but the global present in all its dimensions ... a resistance to the eternal present, the nunc stans that is unity consciousness. 
... 
All our desires, wants, intentions, and wishes are ultimately "substitute gratifications" for unity consciousness - but only half satisfying, and therefore half frustrating. So although 
the only thing a person fundamentally wants is unity 
consciousness, the only thing she is ever doing is resisting it." Ken Wilber, No Boundary 
 
Jinak myslím, že Karel tu (a možná i vůči sobě) vystupuje jako provokující element, což vlastně diskuzi probudilo. Ukazuje se, že se dá souhlasit s každým, dokonce i v polemice, a to i proto, že není nikdy úplně jasné, co tím ten který člověk míní, zvlášť v diskuzi o dharmě, kde je kontext prožívání, o kterém vlastně mluvíme, skrytý či nejasný. 
 
Já jsem zažila dlouhý retreat, kde jsem díky speciálním tělesným cvičením, mnoha hodinám meditace a přítomnosti mistra zažívala stav, které si označuji jako přirozenost mysli. Bylo to něco, co jsem předtím nikdy nezažila a byly chvíle, kdy to trvalo i mimo meditaci. Od té doby je pro mě snazší spočívat v meditaci a můj pocit z těla a mysli se proměnil a to se myslím vyvíjí (třeba cítím tok energie kanály v těle, to jsem dřív vůbec necítila), ale není to přesně ten stav, v té intenzitě, co jsem zažiila. Ostatně dzogčhenová cvičení, která nás učili, spočívala v tomto - nejdřív ten stav rozpoznej, pak se ho nauč udrživat i přes tok myšlenek, pak se ho nauč udržovat i při aktivitě, ctnostné, neutrální, nectnostné (k té jsme se nedostali:-)) Všechny vás moc zdravím, hezky jsme si popovídali:-), Jitka) 
 
 
Ale hezky jsme si popovídali ne? :-)
16. Přidal Karel, 25-02-2010 09:51 , IP: 88.100.236.121
Nechci zbytečně rozvíjet diskuzi. Tak jen stručně. 
Protiřečení je v pořádku. Kdybychom se dívali na věc z jednoho úhlu je to omezené. Když se díváme ze dvou a nebo i více úhlu a třeba i z protikladných úhlů, tak si samozřejmě protiřečíme. Máme ale možnost překročit ta omezení.  
 
Pokusím se přiložit k této polemice článek Rozčarování, který mi rovněž mluví z duše a pro, který si autora velmi vážím, protože nám nemaže med kolem huby jako spousta učitelů.
17. Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 25-02-2010 09:56 , IP: 88.100.236.121
ROZČAROVÁNÍ 
 
 
Pokud jdeme duchovní cestou, která slibuje spásu, zázraky, vysvobození, pak jsme poutáni „zlatým řetězem“ duchovnosti. Možná, že nosit takovýto řetěz je pěkné, zvláště je-li zdoben filigránem a drahokamy, nic to však nemění na tom, že v podstatě jsme vězni. Lidé si mohou myslet, že ten zlatý řetěz nosí pro dekoraci, aniž by jím byli spoutáni, ale tím klamou jen sami sebe. Pokud přístup k duchovnosti vede ke zbohacování Jáství, pak jde o duchovní materialismus - a to je nikoliv cesta růstu, ale cesta sebezničení. Všechny sliby této cesty jsou pouhými svody… Čekáme, že učení vyřeší všechny naše problémy, čekáme, že budeme obdařeni magickými prostředky, jimiž bychom zvládli své deprese, své agrese, své chtíče. Jenže po čase si zklamaně začneme uvědomovat, že nic takového se neděje. Je krajně nepříjemné musit si uvědomit, že nezbývá než pracovat na sobě, na svém utrpení a nespoléhat na pomoc zvenčí, na nějakého zachránce, či magickou moc jógy. Je krajně nepříjemné uvědomit si, že nezbývá než vzdát se slastných očekávání, že nelze stavět na našich představách. 
Tímto rozčarováním asi musíme projít. Právě rozčarování totiž znamená počátek osvobozování se z pout Jáství, jeho opouštění, vzdání se ho, stejně jako vzdání se pocitu, že si můžeme zakládat na našich zásluhách. Pravda, rádi bychom se viděli, jak dosahujeme osvícení, jak nás velebí naši žáci, oslavují nás a zasypávají květy za otřesy země a jiných divů, za zpěvu andělů. K tomu však nikdy nedojde. Nemůže k tomu dojít, protože dosažení stavu osvícení z hlediska Jáství je tou nejkonečnější smrtí, smrtí Ega, smrtí Pozorovatele a hodnotitele (Všudybyla a Mámila JAK). A to je největší a konečné rozčarování. Pouť po duchovní cestě je bolestná. V podstatě jde o stálé demaskování, odkrývání jedné vrstvy, škrabošek za druhou, jedné bolesti za druhou. 
Opakovaná rozčarování nás nakonec poučí a přimějí nás zříci se svých ambicí. Padáme stále níž a hloub, až se dotkneme země, až pocítíme ten základní pocit vyrovnané moudrosti země. Staneme se nejmenšími z nejmenších, nejnižšími z nízkých, zrnkem písku, dokonale prostým, nic neočekávajícím. Jsme konečně na zemi, není již místa pro snění či pošetilosti, takže nyní konečně začne naše meditační praxe být účinnou. Začneme se učit, jak si správně připravit šálek čaje, jak jít bez zakopávání. Celý náš přístup k životu se stane jednodušším a přímějším. Jakékoli učení, které zaslechneme, či kniha, kterou přečteme, k nám začne promlouvat. Utvrdí nás a povzbudí nás k práci, která zrnku písku náleží. Pracujeme tedy takoví, jací jsme, bez očekávání, bez snění. Slyšeli jsme již tolik slibů, naslouchali jsme již tolika svůdným líčením rajských míst všeho druhu, hodně jsme si toho sami vysnili. Z hlediska zrnka písku se již o to vše nemusíme starat. Jsme pouhými zrnky prachu ve vesmíru. Naše situace však při tom je velice krásná a prostorná, především však ovlivnitelná našim úsilím. A to je nádherně povzbuzující. Jestliže jsi zrnkem prachu, pak zbytek všehomíra, všechen prostor je tvůj, neboť ty ničemu nebráníš, nic nevlastníš, nic nepřelidňuješ. Úžasná otevřenost. Jsi vládcem všehomíra, protože jsi zrnkem písku. Svět je velmi prostý a současně velmi vznešený a otevřený. Tak jej vidí naše inspirace zrozená z rozčarování egem, inspirace oproštěná ctižádosti ega. 
 
Chögyam Trungpa Rimpoče 
 
 
 
Článek přepsán z Časopisu přátel duchovních nauk.
18. Přidal Mirek, 25-02-2010 11:19 , IP: 90.177.75.63
Jitce: 
Citát od Kena Wilbera shrnuje vše. Takhle to s námi je. Náš sebestředný úhel pohledu, utkvělá představa o existenci našeho já nás svírá jako magnet a brání nám otevřít se, být svobodný. 
 
Indikátorem naší praxe je dobré přání druhým. 
Díky.
19. Přidal Mirek, 25-02-2010 11:54 , IP: 90.177.75.63
Trungpa Rinpočhe dokázal zmapovat mysli nás, obyvatelů civilizovaného světa jako nikdo jiný předtím.  
 
Trochu z jiného soudku: v okamžiku lásky, v okamžiku soucitu, v okamžiku bódhičitty, v této otevřenosti, kdy myslíme především na blaho druhých a zapomeneme na sebe, není přítomna žádná negativní karma, je to stav sebeosvobozující otevřenosti a radosti.  
Jak prosté.....
20. S dovolením ještě malou poznámku
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 02-03-2010 01:04 , IP: 90.181.55.231
Uvedení do prvotní přirozenosti je součástí postupné cesty, protože bez něj by k základnímu rozčarování nikdy nedošlo. Okamžiky vzácné inspirace se dostaví při trpělivé práci. Problém nastane až tehdy, když prožité necháme zavadnout v generalizaci nebo jakoukoliv teorii, ať už je to teorie vyčerpání nebo naplnění. 
Jak známo, král Tibetu Trisong Decen rozhodl souboj Dharmy ve prospěch Kamalašílovy postupné cesty, možná proto, že i dharmovým praktikujícím sluší pokora, a také, pokud bychom chtěli předávat pouhopouhou prvotní přirozenost, co bychom vlastně předávali? 
Poražený proponent náhlé cesty Hašang Mahájána zanechal na místě svůj střevíc, možná proto, že jedno bez druhého pokulhává, a myslíme-li prvotně na ty druhé i na ty další, kdo přijdou po nich...
21. Úvaha
Přidal Mirek, 02-03-2010 23:06 , IP: 90.177.75.63
Proč se to pokoušíme stále oddalovat? Proč ta rezistence, ten strach? Když už víme, že se musíme vzdát světských aktivit, tak jsou tu "naštěstí" v záloze činnosti duchovní, kterými se můžeme ještě na hodně dlouho zabavit a udělat z nich strašáky pro ptáky - nikdy si kvůli nim nezobnou a neokusí úrodu. 
Nevím, jestli se tento druh pokory sluší, jestli není zase jen krokem zpátky, něčím, čím se zase snažíme modelovat svou identitu. Není asi větší pokory než přebývat v prvotní přirozenosti. 
 
A vůbec, postupná cesta neznamená žádný vytyčený časový úsek, její délka je přímo úměrná naší víře, takže se nám klidně může stát, že dorazíme do cíle hned v následujícím okamžiku, co jsme na ni vkročili.  
 
Nesnažím se o to zpochybňovat postupnou cestu a její metody, ale spíš najít slabá místa v tom, jak to někdy chápeme. 
Každý, kdo je trochu schopný reflektovat svou vlastní mysl, tak zřejmě záhy zjistí, že naše tendence uchopování jevů je neuvěřitelně silná a bez velkého úsilí se nám nepodaří, aby tyhle naše zavedené modely zeslábly a uvolnily nás z vlastních pout.  
 
….pokud bychom chtěli předávat pouhopouhou prvotní přirozenost, co bychom vlastně předávali?….. 
 
Jestli máme nějaké očekávání, tak by to asi bylo všechno možné jen ne prvotní přirozenost.  
Těm co přijdou po nás můžeme předat jen to, čeho jsme sami schopni - podle toho, jestli se pohybujeme na relativní nebo na absolutní úrovni.
22. Přidal Jitka, 03-03-2010 06:52 , IP: 88.101.53.54
Nakoukla jsem a to, co napsal Honza, je krásné a pravdivé, tak jak vnímám pravdu dharmy já. Neměli bychom podléhat neuróze mysli, která je nemocná pavlovovským reflexem každou myšlenku (zejména těch druhých) obrátit naruby a rozcupovat. Bude to znít sentimentálně, ale měli bychom být šťastní, když spolu můžeme souhlasit, a ne spokojení, když najdeme chytrý způsob, jak nesouhlasit. Je to neplodná energie. Čtu teď o tom, jak Padmasamhava říká, že když je dzogčhenové učení předáno příliš brzy, znemožní to člověku vyvinout v sobě skutečně altruistický postoj, takhle to neřekl, ale takhle si to vykládám a tak to i cítím. Když člověk nedokázal otevřít své srdce, může z něj buddhismus udělal chladnokrevného kalkulátora dharmy. Proč jsou západní buddhisté často takoví až metalicky strozí a nelaskaví, a mniši v komunikaci s námi tak vzdušní a rozjasňující (dovolte mi toto zobecnění)? Jediné vysvětlení pro mě je, že v klášteře ego dostává víc zabrat než v našich končinách. Největší riziko západního buddihisty je, že místo aby se ega zbavoval, tak si ho pěstuje - a nechce o tom vědět. Sláva učitelům, kteří neživí ego svých žáků a všichni žáci bez učitele ať prohlédnou všechny úklady ega.
23. Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 03-03-2010 11:26 , IP: 88.100.236.121
Je naší chybou, že rozlišujeme postupnou a náhlou cestu. Ta chyba pramení z našeho dualistického postoje. V případě postupné cesty lpíme na tom, že jsme chybující bytosti. Z tohoto uvědomění se rodí pokora a až agresivní touha zbavit se nedokonalosti. V případě náhlé cesty lpíme na tom, že naše původní podstata je čistá - bezchybná. Můžeme s tím mít i konkrétní zkušenost a z toho se rodí stabilita, tupost i pýcha. 
Když neulpíme na ničem, co nám zbývá? Lpění vytváří postupnou a náhlou cestu a vytváří taky pocit jáství a v konečném důsledku se ztotožníme s tím či oním názorem.
24. Přidal Mirek, 04-03-2010 20:01 , IP: 90.177.75.63
Docela mě pobavilo jak to Karel "rozhráb". 
 
Tyhle diskuze nám můžou hezky odrazit naše slabá místa, ve víru života, doma při čtení knih nebo při sezení na polštáři je sebereflexe dost těžká…….a taky se pocvičit v logickém myšlení a třebas i rétorice…..a v neposlední řadě v lojongu a otestovat si, jestli dokážeme být nepohnutě laskaví skutečně ke všem bez rozdílu nebo si třeba jen na malý podnět rázem rozdělíme svět na dobro a zlo. 
 
Když to nesklouzne do osobní roviny a jsme schopni se zasmát i sami sobě, tak to může být docela i legrace.
25. Příjemnou zábavu, Mirku
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 04-03-2010 23:20 , IP: 90.181.55.231
Je naší chybou, pokud shledáváme chybu už v samotném rozlišení postupné a náhlé cesty. Ta chyba může vzniknout tehdy, když rozlišujeme pro sebe. Rodit se z toho může ledacos, ale pokora ani stabilita to nejspíš nebudou. Učitelé pak rozlišují cesty pro nás pro všechny ze své rozlišující moudrosti. 
V případě postupné cesty lpíme na tom, že naše původní podstata je čistá – bezchybná, protože jsme se jí sotva dotkli a máme potřebu ji pojmenovat.  
Vztah mezi oběma cestami dokládá hezky příběh Tilopy a Náropy. Náropa, slovutný profesor z Nálandy, elitní buddhistické univerzity, potkává Tilopu v podobě ohyzdné a nerudné stařeny, která neomaleně zpochybní jeho statut a vědění. Během chvilky se zhroutí lešení Náropovy mysli a ten bez otálení opouští svou kariéru, toužíc jen po jednom: setkat se s tímto ztělesněním původní podstaty. Jak se postupně ukáže, je ochoten udělat skutečně cokoliv, včetně ohrožení vlastního zdraví a života, aby mohl být zosobnění původní podstaty nablízku. Ta šílená touha je zároveň bolestí, zoufalstvím z nuceného pobytu ve zdech konceptů, z nemožnosti mít to, o co tu jedině jde. Jeho kultivovaná mysl mu nedovolila sklouznout ani k trivializaci, ani k víře ve vyčerpání konceptů. 
Když ho Tilopa jednoho dne náhle plesknul trepkou přes jeho devótně se pitvořící papulu, rozbřesklo se. A jelikož Náropa toho věděl opravdu hodně, jeho rozlišující moudrost se při vší prostotě rozlila myslí jako oceán.
26. Přidal Jitka, 05-03-2010 12:18 , IP: 88.101.53.54
Nepohnutě laskaví ke všem bez rozdílu umí být realizované bytosti, my musíme zapojit všechny síly, uvědomění i konceptuální mysl, abychom aspoň nebyli nelaskaví ne;-). Mě baví, jak dokážeme zapojit do debaty ta nejvyšší očekávání od sebe a druhých a zároveň tu nejvyšší tolerancí k čemukoli, čeho se dopustíme. Je za tím vším prostě jen to, že vlastně v hloubi nevěříme, že vysvobození je možné, přítomné a je tu i pro nás, a tak si hrajeme jako děti na pískovišti s tím, že bořit a stavět je vlastně to samé?
27. Přidal Jitka, 05-03-2010 12:44 , IP: 88.101.53.54
"Jak se postupně ukáže, je ochoten udělat skutečně cokoliv, včetně ohrožení vlastního zdraví a života, aby mohl být zosobnění původní podstaty nablízku. Ta šílená touha je zároveň bolestí, zoufalstvím z nuceného pobytu ve zdech konceptů, z nemožnosti mít to, o co tu jedině jde. Jeho kultivovaná mysl mu nedovolila sklouznout ani k trivializaci, ani k víře ve vyčerpání konceptů. " ---- kde se prosím dozvím víc, zajímá mě to
28. Přidal Mirek, 05-03-2010 22:27 , IP: 90.177.75.63
Síla a délka utrpení je závislá na tom jak moc a jak dlouho si ho držíme.
29. Jitko
Přidal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , 06-03-2010 08:06 , IP: 90.181.55.231
vložil jsem životopis Náropy v češtině do dokumentů ke stažení. Co stojí rozhodně za přečtení (a uskutečnění :) jsou Tilopovy dohy, ale asi budou zatím dostupné kompletně jen v angličtině.
30. Přidal Jitka, 06-03-2010 18:37 , IP: 88.101.53.54
Díky Honzo...ale asi neumím hledat, protože jsem to nenašla, nebo se to tam ještě nezobrazilo?...Co se doh týče, neznala jsem dosud ani to slovo


 
< Předch.   Další >