Úvahy inspirované texty Longčhen Rabjama

Madhjamaka pojímá jevy a prázdno odděleně a zdůrazňuje koncept prázdna. Dzogpa Čhenpo odlišuje prvotní bdělost, čirý a přirozený stav mysli, od mysli (sems), a uskutečňuje prvotní bdělost přímo a zjevně.

Proto uskutečňuje pravdu celého vesmíru, vyvázanou z rozlišování a extrémů.
Longčhenpa říká, že metody analýzy uvolňující od extrémů a další jsou v gzogčhenu podobné jako v prasanghice, ale madhjamaka (na rozdíl od dzogčhenu) pokládá prázdno za něco podstatného.

Dzogčhen, jenž staví jen na prvotně čisté a zjevné prvotní bdělosti, která je právě mimo existenci a zánik, tuto prvotní bdělost včetně všech jevů, jež z ní vyvěrají, pojímá jako volnou ode všech extrémů včetně „prostoru“.

Dzogčhen přijímá madhjamaku za vodítko, co se týče nejzazších možností (postulování) předmětů negace. Ale prasanghika pojednává jevy a prázdno odděleně a vytváří tak prázdno nepřitakávající (nepotvrzující) negace, jež nazývá odlišení jevů a prázdna nebo výlučností prázdna. Jde o metodu dosažení náhledu a meditace skrze koncepty.
Tvrdí se tu také, že pokud dospějeme k náhledu skrze koncepty a získáme zkušenost tohoto náhledu skrze meditaci, pak dojde k „dozrání blaha, jasnosti a ne-konceptuání mysli“.
Dzogpa Čhenpo každopádně užívá prvotní bdělost jako cestu a nevnáší do ní koncepty, jelikož koncepty jsou myslí (sems), a medituje se zde přímo na prvotní bdělost, poté, co jsme ji odlišili od mysli.

Tantrici kladou na stejnou úroveň dzogčhen a madhjamaku, protože čistý dzogčhen rovněž nepracuje se soustředěním energie v ústředním průduchu. To je pouhé nepochopení, protože jediným účelem tohoto soustředění je právě probuzení prvotní bdělosti, s níž dzogčhen prvotně pracuje.

Klíčovým bodem pro pochopení metody dzogčhenu je odkaz k rozlišení prvotní bdělosti, jak byla definována v Jonten rinpočhei dzod:
Prvotní bdělost jenž přesahuje mysl je výlučností Přirozené velké dokonalosti: Všechny aspekty mysli vyvstávají jako sebe-pohyb prvotní bdělosti, což není sama skutečná prvotní bdělost. Jinak by rozlišení mysli a prvotní bdělosti spočívalo v odlišení prvotní bělosti od prvotní bdělosti.

Přesahuje osm úrovní vědomí:
Absolutní povaha prvotní bdělosti, jež přesahuje osm vědomí s jejich koncepcemi, vyjádřeními a kauzálnostmi, je přítomností prvotní moudrosti Přirozené velké dokonalosti.

Přesahuje mysl a mentální děje:
V dzogčhenu spočíváme v přirozeném stavu kontinuity spontánně vyvstalé prvotní moudrosti, ve vyklidnění mysli a mentálních dějů do absolutní sféry, jež je velkým přesahem mysli a odpoutáním od akcí. Není tu žádné úsilí a přetváření. Takže náhlá znečištění projevených sil spontánně mizí.

---------------------------
seminaristův komentář:

Madhamaka definuje buddhovství negativně: je to pro ni nepřítomností konceptů a s nimi spoluvyvstávajících rušivých emocí. Probuzení je dosaženo, když bez-podstatnost věcí, jejich nestálost a ne-jáství jsou pochopeny, nahlédnuty a prožívány. V tomto smyslu je tvrzení, že madhjamaka definuje prázdno odděleně od jevů, neopodstatněné, protože prázdno není nijak pojímáno a definováno, je spontánním výsledkem analýzy a meditace.

Madhjamaka je férová v tom, že se zdržuje v oblasti logiky a konsenzu – každý kdo má vůli a IQ do ní může proniknout. Přitom není postupnou cestou ve smyslu lineárních kroků. Sice se zde hovoří o čtyřech stupních zbavování se pout (a to 1. rozpoznat že věci lze chápat mimo kategorie byt a nebytí. není tedy nutné potvrzovat věci a „já“ jako jsoucí. 2. Ztišení myšlenky „já“ ukončuje proces vytváření já. 3. S tím utichá uchopování a končí přerozování. 4. S rozpuštěním dispozic a ukončením transmigrace vyvstane svoboda), ale tento proces je třeba chápat v intencích Nagardžunova ne-učení jako takový, jehož elementy vyvstávají skrze vzájemnou podmíněnost. Jasně se tu ale říká, že síla moudrosti, jenž rozpouští iluzi světa, není negativní, jelikož pouze zapříčiňuje to, že se fenomenální svět zjeví ve svém prvotním či hlubším smyslu, aniž by jej definovala. Nagardžuna pouze říká, že nejpravdivější popis světa-vznikání, jaký je bez hypostazovaných názorů nevědomé mysli, je „podmíněně vznikající, prostoupen klidem, bez sklonů a obsesí, bez rozlišování a mnohosti pohledů.“ Dalo by se říci: Když se na obrazu světa nepodílí mysl-sems ve své nejistotě, trvá tento svět jakožto proces vznikání ničím nerušen. Už v starých sútrových textech je nirvána definována pozitivně, říká se zde že „vstoupíme do nádherného města nirvány, neznečištěného, jistého, klidného a šťastného, v němž je mysl osvobozena“. Nirvána sama o sobě pochopitelně není šťastná, ani stavem štěstí, jelikož není entitou a není vázána žádnými přívlastky, ale relativně je zbavení se utrpení pociťováno jako nejhlubší štěstí. Z pohledu běžné bytosti vybízí ale koncept nivány k uchopování jakožto „nebe“ a tedy k novému ulpívání a utrpení. V jedné básni mistra Seung Sahna najdeme tento verš: „Kolik utrpení v zámku nirvány!“ Proto zřejmě Nagardžuna říká tak kontroverzně ve své Kárice: „Životní procesování (samsára) nemá v sobě nic, co by je odlišovalo od svobody (nirvány).“

Když hovoříme, užíváme vždy protikladů a ocitáme se tak na půdě duality. Můžeme si pak jen vybrat, která dualita bude tou „konečnou“. Pro madhjamaku je to konceptualizování-nekonceptualizování a nirvána-samsára, pro dzogčhen mysl-prvotní bdělost. Dzogčhen je v tomto smyslu důslednější, protože zahrnuje vše a říká vlastně jen, že mysl je rozptýleným a zneprůhledněným stavem prvotní bdělosti, jejím samo-pohybem. Koncepty jsou jako číslice a čárky na ciferníku. Pohled na ně nás může uvrhnout do spěchu, nebo může otevřít prostor bezčasí, jenž tu ale stále byl, jen se do něj skrze každou čárku a číslici můžeme navrátit, protože prvotně vyvstaly právě z této možnosti. Není tedy třeba si dokazovat neexistenci například 8. hodiny, že už je pryč nebo že ještě nepřišla, že se skládá z minut a vteřin atd.

Prostě díky ní je tu také celý ciferník, pokud ji nevnímáme odtrženě od základu, ze kterého k nám promlouvá.
V tomto smyslu dzogčhen navazuje na druhé otočení kolem Dharmy, protože otázka samsáry a nirvány tu není důležitá.
Zdá se, že madhjamaka po nás chce, abychom z ciferníku utrhali všechny číslice a nahlédli tak jeho prázdno, bytostné nezatížení dělením. Nebo tak alespoň vypadá interpretace studijního materiálu. To je ale falešný obraz. Spíše by se dalo říci, že návrh madhjamiky spočívá v přerušení natahování hodin a zároveň přesnému nasměrování pozornosti vůči znakům na ciferníku, již bez souvislosti s chodem hodin. Vždy hrozí nějaká chyba, dezinterpretace, a zde má podobu ulpění na zastavených hodinách: negace je posledním cílem, negovaný = neexistující a nic víc.

Dzogčhen oproti tomu, jestli jsem to správně pochopil, navrhuje: nechme hodiny tak jak jsou, jenom si uvědomme, že každá cifra a každá pozice ručiček není než připomínkou, odkazem k bezčasí, ze kterého čerpají svůj smysl. Vnímáme-li bděle a nezaujatě, pozice na ciferníku nás sama dovede do této absolutní sféry prvotní dokonalosti. A na to nepotřebujeme ani představu bezmezného ciferníku, je to prostě právě v tom zdánlivě samsarickém, jež se přímo a vždy právě nabízí. Vždyť co je prvotní bdělost jiného než být právě tady, v této chvíli, ať už rafička hodin ukazuje jakýkoliv čas?

-------------
Pod čarou

vs. madhjamika
Vztah dzogčhenu k madhjamace je sesterský, každé z obou učení pokrývá sousedící úroveň lidského pojímání, ale učení se de facto prolínají. Jelikož každé je zacíleno jinam, neinterferují kriticky.

vs. čhan
Je zjevně proti duchu Dzogpa Čhenpa hledat rozdíly mezi ním a čhanem nebo dokonce čhan diskreditovat. Pokud se něco takového děje, může to mít jenom ten důvod, že ti, kdo předávají dzogčhenové učení, nechtějí připustit slévání s čhanem a odpovídat pak za všechny úlety, které se v jeho širokém poli odehrávají. Ale problém je tu tentýž: zatímco Hašang Mahájánovi je mistry dzogčhenu předhazováno, že učení pro intelektuální elitu předával veřejně, na druhou stranu by se dalo namítnout, že co se týče běžných praktikujících, není vlastně co předávat, protože tato cesta stojí a padá s přímou zkušeností. Pokud tu tato není, mluví se vlastně jen o zlatém prasátku, které se má objevit na setmělém nebi.
Hašang Mahájána už se nemůže ohradit a zenisté se sami vůči dzogčhenu a tantře profilují, ne-li od nich distancují. Materiály z Tan-Huanu ale kupodivu podpořily argumentaci v samotném dzogčhenu, a to sice ve smyslu vyhranění vůči „buddhismu“ a zejména madhjamace, jak můžeme číst například u Namkhai Norbu Rinpočheho v českém vydání Zrcadla. Zde je třeba podotknout, že Nágardžuna patřil k těm několika málo vyvoleným, kteří převzali v první linii základní zmocnění vnitřních tanter. To samo dává pohledu na učení Střední cesty širší perspektivu.

vs. tantra
Tantra 5 předchozích ján má jiný přístup: pracuje přímo s dualitou, nepopírá ji ani pouze netranscenduje do sféry dokonalosti, ale bez ulpívání v ní koná, využívajíc energie její polarity.

...............
Vyjasnění pojmů v kontextu: Madhjamaka zkoumá koncepty, ne myšlenky. Myšlenky jsou v tomto smyslu jasem mysli, koncepty hypostazí, vězením. Koncepty uchopují a budují konsenzus, myšlenky přišpendlují významy k událostem a na konsenzu parazitují. Ve své podstatě jsou vyhraněním, projevením se skrytého, jevem par excelence.

Komentáře (4)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..