HOME RIME BLOGY

Děkujeme za váš čas věnovaný oznámení tohoto komentáře administrátorovi.
Prosím vyplňte tento krátký formulář a po té jej odešlete přímo admnistrátorovi.

Jméno:*
E-mail:
Důvod stížnosti na komentář

Ohlašovaný komentář

Příjemnou zábavu, Mirku Přidal Honza, 04-03-2010 23:20 , IP: 90.181.55.231 Je naší chybou, pokud shledáváme chybu už v samotném rozlišení postupné a náhlé cesty. Ta chyba může vzniknout tehdy, když rozlišujeme pro sebe. Rodit se z toho může ledacos, ale pokora ani stabilita to nejspíš nebudou. Učitelé pak rozlišují cesty pro nás pro všechny ze své rozlišující moudrosti.  V případě postupné cesty lpíme na tom, že naše původní podstata je čistá – bezchybná, protože jsme se jí sotva dotkli a máme potřebu ji pojmenovat.   Vztah mezi oběma cestami dokládá hezky příběh Tilopy a Náropy. Náropa, slovutný profesor z Nálandy, elitní buddhistické univerzity, potkává Tilopu v podobě ohyzdné a nerudné stařeny, která neomaleně zpochybní jeho statut a vědění. Během chvilky se zhroutí lešení Náropovy mysli a ten bez otálení opouští svou kariéru, toužíc jen po jednom: setkat se s tímto ztělesněním původní podstaty. Jak se postupně ukáže, je ochoten udělat skutečně cokoliv, včetně ohrožení vlastního zdraví a života, aby mohl být zosobnění původní podstaty nablízku. Ta šílená touha je zároveň bolestí, zoufalstvím z nuceného pobytu ve zdech konceptů, z nemožnosti mít to, o co tu jedině jde. Jeho kultivovaná mysl mu nedovolila sklouznout ani k trivializaci, ani k víře ve vyčerpání konceptů.  Když ho Tilopa jednoho dne náhle plesknul trepkou přes jeho devótně se pitvořící papulu, rozbřesklo se. A jelikož Náropa toho věděl opravdu hodně, jeho rozlišující moudrost se při vší prostotě rozlila myslí jako oceán.