| Přidal Jitka, 03-03-2010 06:52 , IP: 88.101.53.54 Nakoukla jsem a to, co napsal Honza, je krásné a pravdivé, tak jak vnímám pravdu dharmy já. Neměli bychom podléhat neuróze mysli, která je nemocná pavlovovským reflexem každou myšlenku (zejména těch druhých) obrátit naruby a rozcupovat. Bude to znít sentimentálně, ale měli bychom být šťastní, když spolu můžeme souhlasit, a ne spokojení, když najdeme chytrý způsob, jak nesouhlasit. Je to neplodná energie. Čtu teď o tom, jak Padmasamhava říká, že když je dzogčhenové učení předáno příliš brzy, znemožní to člověku vyvinout v sobě skutečně altruistický postoj, takhle to neřekl, ale takhle si to vykládám a tak to i cítím. Když člověk nedokázal otevřít své srdce, může z něj buddhismus udělal chladnokrevného kalkulátora dharmy. Proč jsou západní buddhisté často takoví až metalicky strozí a nelaskaví, a mniši v komunikaci s námi tak vzdušní a rozjasňující (dovolte mi toto zobecnění)? Jediné vysvětlení pro mě je, že v klášteře ego dostává víc zabrat než v našich končinách. Největší riziko západního buddihisty je, že místo aby se ega zbavoval, tak si ho pěstuje - a nechce o tom vědět. Sláva učitelům, kteří neživí ego svých žáků a všichni žáci bez učitele ať prohlédnou všechny úklady ega. |