05.02 2012
Stížnost na obsah komentáře
Děkujeme za váš čas věnovaný oznámení tohoto komentáře administrátorovi.
Prosím vyplňte tento krátký formulář a po té jej odešlete přímo admnistrátorovi.
Ohlašovaný komentář
| Úvaha Přidal Mirek, 02-03-2010 23:06 , IP: 90.177.75.63 Proč se to pokoušíme stále oddalovat? Proč ta rezistence, ten strach? Když už víme, že se musíme vzdát světských aktivit, tak jsou tu "naštěstí" v záloze činnosti duchovní, kterými se můžeme ještě na hodně dlouho zabavit a udělat z nich strašáky pro ptáky - nikdy si kvůli nim nezobnou a neokusí úrodu. Nevím, jestli se tento druh pokory sluší, jestli není zase jen krokem zpátky, něčím, čím se zase snažíme modelovat svou identitu. Není asi větší pokory než přebývat v prvotní přirozenosti. A vůbec, postupná cesta neznamená žádný vytyčený časový úsek, její délka je přímo úměrná naší víře, takže se nám klidně může stát, že dorazíme do cíle hned v následujícím okamžiku, co jsme na ni vkročili. Nesnažím se o to zpochybňovat postupnou cestu a její metody, ale spíš najít slabá místa v tom, jak to někdy chápeme. Každý, kdo je trochu schopný reflektovat svou vlastní mysl, tak zřejmě záhy zjistí, že naše tendence uchopování jevů je neuvěřitelně silná a bez velkého úsilí se nám nepodaří, aby tyhle naše zavedené modely zeslábly a uvolnily nás z vlastních pout. ….pokud bychom chtěli předávat pouhopouhou prvotní přirozenost, co bychom vlastně předávali?….. Jestli máme nějaké očekávání, tak by to asi bylo všechno možné jen ne prvotní přirozenost. Těm co přijdou po nás můžeme předat jen to, čeho jsme sami schopni - podle toho, jestli se pohybujeme na relativní nebo na absolutní úrovni. |
