05.02 2012
Stížnost na obsah komentáře
Děkujeme za váš čas věnovaný oznámení tohoto komentáře administrátorovi.
Prosím vyplňte tento krátký formulář a po té jej odešlete přímo admnistrátorovi.
Ohlašovaný komentář
| Přidal Karel, 24-02-2010 07:20 , IP: 88.100.236.121 Ten příspěvek Jitky mi mluví z duše. K předcházejícímu Mirkovu bych dodal Pokud spočíváme v přirozenosti mysli, tak již není nic potřeba? Skutečně? Spočívání je správné používání mysli a to je nepřetržité učení a nepřetržité chybování. A to nikdy nekončí. A co znamená postupnou praxí a nebo přímým uvedením? Žádná postupná praxe nás nikdy nedovede k přirozenosti mysli. Postupná praxe nás vyčerpá. Vyčerpá všechny schopnosti našeho intelektu i našich emocí. Čím jsme komplikovanější osobnost, tím komlikovanější bude naše praxe, ale dosáhneme jen toho vyčerpání - rozčarování, které nám umožní konečně vidět naši přirozenost. Žádné přímé uvedení není nic vznešeného není to přístup seshora jak píšeš. Je to něco tak obyčejného a samozřejmého co mají všichni lidé na dosah ruky. Jen si to musí uvědomit. Spíše bych řekl, že je to přístup zezdola. Je to hodně zemitý přístup. Postupná cesta rozvíjí naši chybu - touhu něčeho dosáhnout až do extrému, kdy si ji konečně uvědomíme. Je to zářný příklad jak špatně používáme mysl. Je ale důležité ji používat špatně, jinak bychom si to neuvědomili. Přímé uvedení tuto chybu odstranilo, ale upadlo do jiného extrému do lpění na přirozené podstatě. Příme uvedení je chvilkové spočinutí v přirozené podstatě. Už ničeho nemusíme dosahovat, ale nebylo prohlédnuto lpění a zákon příčiny a následku a tak i toho kdo byl přímo uveden do podstaty mysli čeká spousta práce. |
