05.02 2012
Stížnost na obsah komentáře
Děkujeme za váš čas věnovaný oznámení tohoto komentáře administrátorovi.
Prosím vyplňte tento krátký formulář a po té jej odešlete přímo admnistrátorovi.
Ohlašovaný komentář
| Přidal Mirek, 23-02-2010 10:29 , IP: 90.177.75.63 Díky intelektu si ale na druhé straně můžeme uvědomit procesy, které se dějí v naší mysli a pracovat s tím. Pokud ovšem spočíváme v přirozenosti mysli jak píše Karel tak nic jiného už není třeba. Jenže buďme upřímní, na tenhle vrchol teprve musíme dorazit, a to kombinací všech možných prostředků - "zespodu" postupnou praxí a třeba "seshora" přímým uvedením učitele do přirozenosti mysli. Studiem třeba můžeme zjistit, že to co považujeme za spočívání v přirozenosti mysli je ve skutečnosti např. jenom dočasný zážitek uvolnění se od tenze našich běžných sebestředných aktivit, který může být sice fascinující, ale není to zdaleka stav překračující naše běžné zkušenosti smyslů. Některé filosofické školy v Indii v minulosti stavěly svou strukturu na intelektuálním zkoumání, například Střední cesta apod. Jenže tyto školy vedli velcí siddhové, kteří dokázali intelekt žáků usměrňovat a propojit ho s přímou praxí. Tady na Západě máme na jedné straně velkou volnost výběru učení i učitele, na druhé straně tu vládne nedostatečná znalost a zkušenost a tidíž nevázaný chaos a každý si může šermovat svými kusými znalostmi ku "prospěchu" spíše svému než obecného blaha. To měl Wangyal Rinpoche asi na mysli. Třeba ale zrovna a právě živé příklady našich autentických učitelů, jejich nesobecké rozsáhlé aktivity pramenící z moudrosti a soucitu nás mohou usměrnit a zasáhnout natolik, že začneme učení vnímat srdcem, budeme víc pokornější, vnímavější, soucitnější.. Metody jako lojong, pokud je praktikujeme opravdově, také moc prostoru pro intelektuaální surfaření neposkytují. Když mě někdo napadne fyzicky nebo psychicky, pomluví, využije, okrade.....a já mu nemám oplácet zlé zlým, naopak mám v sobě probudit laskavost a soucit, tak z toho se asi nevymluvím. To je otázka na tělo a buď to zvládnu, zpacifikuju sám sebe ev. i svého "nepřítele" a zaujmu širší, nedualistický úhel pohledu nebo se nechám strhnout navyklým úzkým sebestředným obranným reflexem a rozjedu řetězec emocí a trápení. A tak krok po kroku projdu jednotlivými praxemi lojongu, seznámím se s "panem já" (opatrně, abych se moc nevyděsil) a zvolím si směr plavby. Tenhle pragmatický přístup neznamená, že bych se neměl odvážit vzhlédnout k "výšinám", naopak, zkušenost ustání, čistoty, svobody... je velkým stimulem a může spálit hodně negativní karmy, ale naše tendence jsou silné, protože jsme z nich stvořeni, a budou se stále pokoušet vracet. V tom je dobré být realistický. |
